Papež žádá o okamžité příměří: Zastavte se! Ve válce nikdo nevítězí!
Salvatore Cernuzio – Vatikán
"Přestaňte, přestaňte... násilí nikdy nepřinese mír!". A příměří je "naléhavé", protože "ve válce nikdo nezvítězí". Tato slova jsou prosbou, výzvou, žádostí vyslovenou "se srdcem na dlani" a adresovanou těm, kdo roztáčí spirálu konfliktů, kdo z nich těží a mají z nich prospěch. Papež František je pronesl v promluvě k účastníkům plenárního zasedání Roaco (Sdružení děl na pomoc východním církvím), kteří se sešli v Římě na 97. výročním shromáždění se zaměřením na místa sužovaná válečným násilím.
Místa, jejichž jména František jako při každé modlitbě Anděl Páně nebo generální audienci vyslovuje jedno po druhém: Ukrajina s dramatickou situací válečných zajatců a dětí, které mají být repatriovány, Sýrie, Libanon, oblast Karabachu a Kavkazu, Tigraj a samozřejmě Svatá země, která, jak říká spatra, "opouštějí křesťané".
Ano, stejně jako Kristovo tělo bylo probodeno hřeby a kopím, tak i mnoho společenství na Východě je poseto ranami a krvácí kvůli konfliktům a násilí, kterým trpí.
Nebýt lhostejní
Právě na těchto územích, kde žije "velká část východních katolíků", kde se střeží jedinečné duchovní a mudroslovné tradice, které "obohacují katolické společenství velikostí svých dějin a svými zvláštnostmi", zuří "barbarství války", a to "ohavným způsobem", zdůrazňuje František a nazývá tyto východní církve "mučednickými církvemi". Tváří v tvář tomuto scénáři, naléhá papež, "nemůžeme zůstat lhostejní".
Papežův pohled se upírá zejména na dramatickou situaci ve Svaté zemi: "Tam, kde všechno začalo..." Věřící na celém světě vybízí, aby "povzbuzovali křesťany, ve Svaté zemi i na celém Blízkém východě, aby byli silnější než pokušení opustit svou zemi, zmítanou konflikty".
Myslím na ošklivou situaci, že křesťané tuto zemi vylidňují...
Setkání a dialog
"Kolik bolesti způsobuje válka, ještě ostřejší a absurdnější v místech, kde bylo hlásáno evangelium o pokoji!" lituje Jorge Mario Bergoglio. "Přestaňte! Přestaňte, protože násilí nikdy nepřinese mír," opakuje těm, kteří zastávají odpovědné role a vedou konflikty. "Je naléhavě nutné zastavit palbu, setkat se a vést dialog, který umožní soužití různých národů, což je jediná možná cesta ke stabilní budoucnosti."
Avšak v případě války, nesmyslného a bezvýchodného dobrodružství, nebude nikdo vítězem: všichni budou poraženi, protože válka je již od samého počátku porážkou. A to stále.
Oběti, potřební, mladí, prostí lidé, celé národy: těm, jak vyzývá papež, musíme naslouchat, protože "jsou unaveni z válečnické rétoriky, ze sterilních refrénů, které vždy obviňují druhé a rozdělují svět na dobré a špatné, z vůdců, kteří se jen těžko dostanou k jednacímu stolu, aby našli zprostředkování a podpořili řešení".
Tragédie na Ukrajině a v Karabachu
Papežova pozornost poté směřuje k "sužované Ukrajině", za kterou se římský biskup podle svých slov neustále modlí, aby se "pro toto drahé obyvatelstvo otevřely záblesky míru, aby byli osvobozeni váleční zajatci a repatriovány děti". "Podpora pokoje a osvobození vězněných jsou výraznými znaky křesťanské víry, kterou nelze redukovat na nástroj moci," dodává František. A znovu připomíná světu humanitární situaci vysídlených lidí v Karabachu: "Děkuji za vše, co bylo a bude učiněno na pomoc trpícím," říká a děkuje Gevorku Saroyanovi z Arménské apoštolské církve za jeho přítomnost na plenárním zasedání a žádá ho, aby vyřídil "bratrské pozdravy" Jeho Svatosti Karekinovi II. a "drahému lidu" Arménie.
Pastorační péče o východní křesťany žijící v diaspoře
Papež František ve svém projevu ke Sdružení děl na pomoc východním církvím neopomněl zmínit východní křesťany žijící v diaspoře: dnes jsou početnější než kdy jindy, protože utíkají před konflikty nebo hledají práci a lepší život. Následně vybídl k pastorační péči o příslušníky Východu mimo jejich území, protože často je tato péče "nedostatečná" kvůli nedostatku kněží, struktur, adekvátních znalostí. "A tak," poznamenává papež, "těm, kteří již museli opustit svou zemi, hrozí, že se ocitnou ochuzeni také o svou náboženskou identitu; a s odchodem generací se ztrácí východní duchovní dědictví, které je pro katolickou církev nepřehlédnutelným bohatstvím". V tomto smyslu František poděkoval latinským diecézím, které přijímají východní věřící a respektují jejich tradice.
Povzbuzení východním kněžím, aby upřednostňovali volání lidu před vlastními zájmy
Z toho plyne povzbuzení členům Sdružení, aby byli i nadále "rukama, které přinášejí pomoc", a "hledali nejlepší způsoby, jak být těmto bratřím a sestrám nablízku a zmírňovat jejich utrpení".
Kéž za vaší podpory tyto ruce pomohou vynahradit to, co by civilní moc měla poskytnout těm nejslabším, nejubožejším, ale nemůže, neumí nebo nechce poskytnout. Buďte podnětem k tomu, aby duchovní a řeholníci vždy naslouchali volání svých národů, obdivovali svou víru, dávali přednost evangeliu před neshodami nebo osobními zájmy.
Neozbrojený mír
"Děkuji vám", říká nakonec papež zástupcům různých podpůrných církevních agentur. Děkuji vám, protože jste "rozsévači" naděje a velkorysosti, často tak činíte "nenápadně". Děkuji vám, "protože odpovídáte na ty, kdo ničí, obnovou; na ty, kdo zbavují důstojnosti, navrácením naděje; na slzy dětí úsměvem těch, kdo milují; na zhoubnou logiku moci křesťanskou logikou služby".
Jsem si jist, že semena, která zasadíte do půdy znečištěné nenávistí a válkou, vyklíčí. A budou proroctvím jiného světa, který nevěří v právo silnějšího, ale v sílu neozbrojeného míru.
