Papežova homilie na slavnost svatých Petra a Pavla

PAPEŽ FRANTIŠEK
Podívejme se na dva apoštoly Petra a Pavla: rybáře z Galileje, kterého Ježíš učinil rybářem lidí, a farizeje, pronásledovatele církve, kterého milost proměnila v evangelizátora národů. Ve světle Božího slova se nechme inspirovat jejich příběhem, apoštolskou horlivostí, která poznamenala cestu jejich života. Při setkání s Pánem prožili skutečnou velikonoční zkušenost: byli osvobozeni a otevřely se před nimi dveře nového života.
Bratři a sestry, v předvečer jubilejního roku se zastavme právě u obrazu dveří. Jubileum totiž bude časem milosti, v němž otevřeme Svaté dveře, aby všichni mohli překročit práh té živé svatyně, kterou je Ježíš, a v něm zakusit Boží lásku, která oživuje naději a obnovuje radost. A také v příběhu Petra a Pavla jsou dveře, které se otevírají.
První čtení nám vyprávělo příběh Petrova vysvobození z vězení; tento příběh má mnoho obrazů, které nám připomínají velikonoční zkušenost: epizoda se odehrává během svátku nekvašených chlebů; Herodes připomíná postavu egyptského faraona; vysvobození se odehrává v noci, jako tomu bylo u Izraelitů; anděl dává Petrovi stejné pokyny, jaké byly dány Izraeli: rychle vstaň, opásej se, obuj si sandály (srov. Sk 12,8; Ex 12,11). To, co je nám vyprávěno, je tedy nový exodus. Bůh osvobozuje svou církev, osvobozuje svůj lid, který je v okovech, a znovu se ukazuje jako Bůh milosrdenství, který je podpírá na cestě.
V onu noc osvobození se nejprve zázračně otevírají dveře vězení; pak se o Petrovi a andělovi, který ho doprovází, říká, že stáli před "železnou bránou, která vede do města; brána se před nimi sama otevřela" (Sk 12,10). Nejsou to oni, kdo otevírají bránu, ona se otevírá sama. Je to Bůh, kdo otevírá dveře, je to on, kdo osvobozuje a uvolňuje cestu. Petrovi - jak jsme slyšeli z evangelia - Ježíš svěřil klíče od království; on však zakouší, že je to Hospodin, kdo otevírá dveře jako první, Bůh jde vždy před námi. Je to tzvláštní: dveře vězení se otevírají z moci Boží, ale on sám do domu křesťanské komunity vstupuje s obtížemi. Ta, v domění že jde o přízrak, je neotevře. Jak často se společenství této moudrosti otevírání dveří neučí.
Cesta apoštola Pavla je také především velikonoční zkušeností. Na cestě do Damašku je totiž nejprve proměněn Zmrtvýchvstalým a poté v neustálé kontemplaci ukřižovaného Krista objevuje milost slabosti: když jsme slabí, říká, tehdy jsme vlastně silní, protože už nelpíme na sobě, ale na Kristu (srov. 2 Kor 12,10). Uchopen Pánem a ukřižován s ním Pavel píše: "Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus" (Gal 2,20). Cílem toho všeho však není intimistická a utěšující religiozita, jak nám ji dnes předkládají některá hnutí v církvi: jakási salónní spiritualita. Ne. Naopak, setkání s Kristem rozněcuje v Pavlově životě horlivost pro evangelizaci. Jak jsme slyšeli ve druhém čtení, na konci svého života prohlašuje: "Pán mi byl nablízku a dal mi sílu, abych mohl hlásat evangelium a slyšely ho všechny národy" (2 Tim4,17).
Právě při vyprávění o tom, jak mu Pán dal tolik příležitostí k hlásání evangelia, Pavel používá obraz otevřených dveří. Tak o jeho příchodu do Antiochie spolu s Barnabášem se říká, že "jakmile dorazili, shromáždili církev a vyprávěli o všem, co pro ně Bůh učinil, a o tom, jak otevřel pohanům dveře víry" (Sk 14,27). Stejně tak se obrací ke korintské obci a říká: "Otevřely se mi velké a milostivé dveře" (1 Kor 16,9); a když píše Kolosanům, vybízí je takto: "Modlete se i za nás, aby nám Bůh otevřel dveře slova k hlásání Kristova tajemství" (Kol 4,3).
Bratři a sestry, tuto zkušenost milosti měli i oba apoštolové Petr a Pavel. Dotkli se díla Boha, který jim otevřel dveře jejich vnitřního vězení a také skutečných vězení, kde byli uvězněni kvůli evangeliu. Otevřel před nimi také dveře evangelizace, aby mohli zažít radost ze setkání se svými bratry a sestrami v rodících se komunitách a mohli všem přinášet naději evangelia. I my se letos připravujeme na otevření Svatých dveří.
Bratři a sestry, dnes přijímají pallium metropolitní arcibiskupové jmenovaní v minulém roce. Ve společenství s Petrem a po vzoru Krista, dveří pro ovce (srov. J 10,7), jsou povoláni být horlivými pastýři, kteří otevírají dveře evangelia a kteří svou službou přispívají k budování církve a společnosti s otevřenými dveřmi.
A chci bratrsky pozdravit delegaci ekumenického patriarchátu: děkuji, že jste přijeli projevit společnou touhu po plném společenství mezi našimi církvemi. Srdečně zdravím svého drahého bratra Bartoloměje.
Kéž nám svatí Petr a Pavel pomohou otevřít dveře našeho života Pánu Ježíši, kéž se přimlouvají za nás, za město Řím a za celý svět. Amen.