Papežské poselství ke Dni migrantů a uprchlíků: Lidé v nouzi mají Kristovu tvář
Vatican News
V úvodu poselství papež připomíná první římské zasedání synody o synodalitě v říjnu loňského roku: „Důraz kladený na její synodální rozměr umožňuje církvi znovu objevit její „poutnickou“ povahu jako Božího lidu na cestě dějinami, který putuje, řekli bychom „migruje“ směrem k nebeskému království“. Toto putování dějinami evokuje biblické vyprávění o Exodu, ale stejně tak je možné spatřovat je v migrantech naší doby, kteří jsou „živým obrazem Božího lidu na cestě do věčné vlasti“, píše František.
Biblický exodus a cesta migrantů za nadějí
Oba obrazy - obraz biblického exodu a obraz migrantů - mají několik podobností, pokračuje papež. Stejně jako izraelský lid v Mojžíšově době i migranti často utíkají před situacemi útlaku a zneužívání, nejistoty a diskriminace, nedostatku vyhlídek na rozvoj. Stejně jako Židé na poušti, i migranti nacházejí na své cestě mnoho překážek: jsou zkoušeni žízní a hladem, vyčerpává je námaha a nemoci, pokouší se o ně zoufalství.
Boží přítomnost uprostřed lidu je jistotou dějin spásy
Základní skutečností biblického exodu a vůbec každého exodu však je, že Bůh předchází a doprovází cestu svého lidu a všech svých dětí v každé době a na každém místě. Boží přítomnost uprostřed lidu je jistotou dějin spásy, zdůrazňuje papež: „Bůh nejen kráčí se svým lidem, ale také ve svém lidu v tom smyslu, že se ztotožňuje s muži a ženami na jejich cestě dějinami - zvláště s těmi posledními, chudými, marginalizovanými, jako by prodlužoval tajemství Vtělení“.
Setkání s migrantem je setkáním s Kristem
Proto je setkání s migrantem, stejně jako s každým bratrem a sestrou v nouzi, „také setkáním s Kristem“, vyvozuje římský biskup. „Poslední soud, o němž vypráví Matouš ve 25. kapitole svého evangelia, nenechává nikoho na pochybách: „Byl jsem cizinec, a přijali jste mě“ (v. 35); a dále: „Amen, pravím vám, cokoli jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili“ (v. 40). Každé setkání na cestě je tedy příležitostí k setkání s Bohem; a je to příležitost nabitá spásou, protože v sestře či bratrovi, kteří potřebují naši pomoc, je přítomen Ježíš. V tomto smyslu nás chudí zachraňují, protože nám umožňují setkat se s Boží tváří“, vyzdvihuje František.
Výzva k synodální modlitbě
V závěru poselství papež vyzývá k modlitbě za všechny, kdo museli opustit svou zemi při hledání důstojných životních podmínek. „Vnímejme, že jsme na cestě spolu s nimi, vytvořme společně „synodu“ a svěřme je všechny, stejně jako příští synodální shromáždění, „přímluvě Panny Marie, znamení jisté naděje a útěchy na cestě věrného Božího lidu“, uzavírá papež a připojuje text této modlitby putující církve.
Modlitba za církev putující s migranty
Bože, všemohoucí Otče
jsme tvá putující církev
na cestě do nebeského království.
Přebýváme každý ve své vlasti
ale jako bychom byli cizinci.
Každá cizí země je naší vlastí,
a přesto je pro nás každá vlast cizí zemí.
Žijeme na zemi,
ale máme svou vlast v nebi.
Nedopusť, abychom se stali pány
té části světa.
který jsi nám dal jako dočasný domov.
Pomoz nám, abychom nikdy nepřestali putovat,
společně se svými migrujícími bratry a sestrami.
k věčnému příbytku, který jsi pro nás připravil.
Otevři naše oči a srdce
aby každé setkání s lidmi v nouzi
se stalo setkáním s Ježíšem, tvým Synem a naším Pánem.
Amen.