Papežova předmluva ke knize „Ženy a služby v synodální církvi“
L’Osservatore Romano
"Ženy a služby v synodální církvi" je kniha podepsaná pěti autory, která je podle svého podtitulu rozvržena jako "otevřený dialog" mezi samotnými autory, jimiž jsou tři teoložky a dva kardinálové: sestra Linda Pocherová z Kongregace Dcer Panny Marie Pomocnice, profesorka christologie a mariologie na Papežské pedagogické fakultě Auxilium v Římě, která je podepsána i pod úvodem; Jo B. Wellsová, biskupka anglikánské církve a generální podsekretářka anglikánského společenství; a Giuliva Di Berardino, zasvěcená členka Ordo Virginum z veronské diecéze, liturgička, pedagožka a vedoucí kurzů spirituality a duchovních cvičení; a kardinálové Jean-Claude Hollerich, jezuita, lucemburský arcibiskup a generální referent XVI. řádného generálního shromáždění biskupské synody, a Seán Patrick O'Malley, kapucín, bostonský arcibiskup a předseda Papežské komise pro ochranu nezletilých.
Shromážděné texty pocházejí ze setkání papeže Františka, Rady kardinálů (C9) a tří zmíněných teoložek, které se uskutečnilo 5. února. Kniha, kterou vydalo nakladatelství Paulínky (Milán 2024, str. 104, 12 eur), navazuje na předchozí „Zbavit církev mužské dominance. Kritická konfrontace o principech Hanse Urs von Balthasara" (Edizioni Paoline) a začíná předmluvou, podepsanou papežem Františkem, kterou zveřejňujeme níže:
PŘEDMLUVA PAPEŽE FRANTIŠKA
Skutečnost je důležitější než myšlenka: to je jeden z principů, jimiž jsem se v průběhu let řídil při svých úvahách a rozlišování a které jsem chtěl na začátku svého pontifikátu předat k zamyšlení a rozlišování církevním společenstvím (Evangelii gaudium 231-232). Je pro mě potěšující vidět, jak se program navržený sestrou Lindou Pocherovou pro formaci Rady kardinálů na téma žen v církvi řídí stejným principem, a to i s ohledem na tak důležité a choulostivé téma, jakým je služba v církevním společenství.
Křesťanské myšlení se ve svém teologickém, právním, magisteriálním a kulturním rozměru, ve své legitimní snaze překonat nahodilost současnosti, nemůže nikdy zcela odtrhnout od kontextu, v němž je formulováno. V průběhu moderní doby, poznamenané zejména fascinací "jasnými a vyhraněnými" idejemi, se i církev někdy dostávala do pasti, kdy považovala věrnost idejím za důležitější než pozornost věnovanou skutečnosti. Skutečnost je však vždy větší než idea, a když naše teologie upadne do pasti jasných a vyhraněných idejí, nevyhnutelně se změní v Prokrustovo lože a obětuje skutečnost nebo její část na oltář idejí.
Určité strádání církevních společenství, pokud jde o způsob chápání a prožívání služby, není novou skutečností. Drama týkající se zneužívání nás donutilo otevřít oči před metlou klerikalismu, která se netýká jen vysvěcených služebníků, ale pokřiveného způsobu uplatňování moci v církvi, do něhož může upadnout každý: i laici, dokonce i ženy.
Naslouchání utrpení a radostem žen je jistě způsob, jak se otevřít realitě. Když jim nasloucháme bez odsuzování a bez předsudků, uvědomíme si, že na mnoha místech a v mnoha situacích trpí právě proto, že není uznáno to, čím jsou a co dělají, a také to, co by mohly dělat a čím by mohly být, jen kdyby k tomu měly prostor a příležitost. Ženy, které nejvíce trpí, jsou často ty nejbližší, nejochotnější a nejvíc připravené sloužit Bohu a jeho království.
Tento útlý svazek, který shromažďuje provokativní podněty, jež tři ženy nabídly Radě kardinálů na téma služby a služeb v církvi, má tu zásluhu, že nevychází z ideje, ale z naslouchání realitě, ze sapienciální interpretace zkušenosti žen v církvi. A synodální proces jako proces rozlišování se odvíjí od reality a zkušenosti, v otevřeném dialogu a tvůrčí věrnosti velké tradici, která nás předcházela a provází.
Pokračující rozlišování na téma služby a služeb v synodální církvi chci svěřit přímluvě světců a světic, kteří viděli, slyšeli a dotýkali se Ježíšova způsobu služby a spolu s ním formovali církevní tělo v jeho původním uspořádání: Maria, Petr, Jan, Magdaléna, abychom jmenovali alespoň některé, spolu s jejich společníky a společnicemi, jejichž příběhy a jména známe, a řadou dalších anonymních učedníků a učednic, misionářů a misionářek evangelia, aby nám pomohli být věrnými a tvůrčími vykladači Božích záměrů.
Vatikán, 25. března 2024
