Papežové o stáří

Ježíšovi prarodiče

Na 26. července připadla památka Ježíšových prarodičů. Až papež Pavel VI. v roce 1969 u příležitosti reformy nového liturgického kalendáře spojil památku Ježíšových prarodičů ve stejný svátek. Předtím se totiž připomínali v oddělených dnech. U Anny byl svátek stejný jako dnes, zatímco svátek Jáchyma připadal na 16. srpna. „Svatí Jáchym a Anna,“ řekl papež František při modlitbě Anděl Páně 26. července 2013 během své apoštolské cesty do Ria de Janeira, „jsou součástí dlouhého řetězce, který předával víru a lásku k Bohu v teple rodiny až k Marii, která přijala Božího Syna ve svém lůně a dala ho světu, dala ho nám“. S jejich domovem, dodal papež při této příležitosti, je spojena „vzácná hodnota rodiny jako privilegovaného místa pro předávání víry“.

Světový den prarodičů a seniorů

Téma, které letos papež František zvolil pro Světový den prarodičů a seniorů: „V čase stáří mě neopouštěj“ (srov. Žl 71,9), má zdůraznit, jak je osamělost bohužel trpkým společníkem v životě mnoha starších lidí, kteří jsou často obětí kultury odpisu. V roce přípravy na Jubileum, který se Svatý otec rozhodl věnovat modlitbě, je téma tohoto dne převzato ze Žalmu 71, tedy z invokace starého člověka, který líčí svůj příběh přátelství s Bohem. Oslava tohoto dne chce oceněním charismat prarodičů a starých lidí a jejich přínosu pro život církve podpořit angažovanost každého církevního společenství v budování mezigeneračních vazeb a v boji proti osamělosti, s vědomím, že - jak uvádí Písmo - „není dobré, aby byl člověk sám“ (Gn 2,18). Papež ve svém poselství k tomuto dni zdůrazňuje, že „Bůh své děti neopouští, nikdy“. „Neodhazuje žádný kámen, naopak, právě ty ‚nejstarší‘ jsou bezpečným základem, na němž mohou spočinout ‚nové‘ kameny, aby společně postavily duchovní stavbu“.

Jan Pavel I.: mysleme na srdce našich seniorů

Papežové se několikrát pozastavili nad úlohou starých lidí ve společnosti. Papež Jan Pavel I. při generální audienci 6. září 1978 připomněl zejména epizodu související s jeho biskupskou službou:

„Jako benátský biskup, jsem občas chodíval do pečovatelských domovů. Jednou jsem tam potkal jednu starou ženu: „Jak se vám daří, paní?“ „Dobře, jídlo je dobré! Teplo? Ano, topí nám tu, je tu pěkně teplo.“ - ‚Tak co, jste šťastná, paní?‘ - „Ne“ - málem se rozplakala. „Ale proč pláčete?“ - „Moje snacha, můj syn za mnou nikdy nepřišel. Chtěla bych vidět vnoučata."  Nestačí mít teplo, jídlo, je tu srdce, musíme myslet i na srdce našich seniorů. Bůh řekl, že rodiče je třeba respektovat a milovat, i když jsou staří“.

Jan Pavel II.: stáří je výsada

I poslední etapy života jsou plné hodnoty, smyslu, důstojnosti. Ve své promluvě ke skupinám seniorů 23. března 1984 Jan Pavel II. zdůraznil, že být starý je výsada:

Vy, drazí bratři a sestry, jste se zařadili do kategorie starších lidí, kterou tvoří muži a ženy ze všech společenských vrstev a všech kulturních úrovní. Poté, co jste setřeli vnější rozdíly, jste tedy jedinečně sjednoceni ve své lidské důstojnosti. Vstup do stáří je třeba považovat za výsadu: nejen proto, že nikoli každý má to štěstí dosáhnout tohoto milníku, ale také a především proto, že je to období konkrétních možností, jak lépe přehodnotit minulost, hlouběji poznat a prožít velikonoční tajemství, stát se v církvi příkladem pro celý Boží lid.

Benedikt XVI.: moudrost seniorů je bohatstvím

Přijímat starší lidi znamená přijímat život. To zdůraznil papež Benedikt XVI. 12. listopadu 2012 při návštěvě jednoho římského domova pro seniory.

„V Bibli je dlouhověkost považována za Boží požehnání; dnes se toto požehnání rozšířilo a mělo by být vnímáno jako dar, který je třeba ocenit a vážit si ho. Společnost, ovládaná logikou efektivity a zisku, je však často jako takové nevítá, naopak je často odmítá a považuje starší lidi za neproduktivní, neužitečné. Člověk tak často pociťuje utrpení těch, kteří jsou odsunuti na okraj společnosti, žijí daleko od svých domovů nebo jsou osamoceni. Myslím, že bychom, počínaje rodinami a veřejnými institucemi, měli více pracovat na tom, aby staří lidé mohli zůstat ve svých domovech. Životní moudrost, jejímiž jsme nositeli, je velkým bohatstvím. Kvalita společnosti, chtěl bych říci civilizace, se posuzuje také podle toho, jak se zachází se staršími lidmi a jaké místo je jim vyhrazeno ve společném životě. Kdo udělá místo pro seniory, udělá místo pro život! Kdo přijímá staré lidi, přijímá život!

V naší společnosti, která je stále více postižena kulturou odpisu, jsou staří lidé často odstrčeni, opuštěni ve své samotě. Nechybí ani ti, kteří zneužívají jejich slabosti. Mnozí lidé v takzvaném třetím věku se stávají obětí podvodu. Jejich bolestné volání, podnícené i prožitkem nemoci, často není vyslyšeno. Ale právě tyto staré a křehké kameny, jak připomíná papež František, jsou základem, na němž spočívá budoucnost společnosti.