Papežova homilie v bazilice Panny Marie Větší: Odpuštění vytváří mír

Tuto slavnost charakterizují dvě znamení: prvním je tradiční „sníh“, který bude padat zanedlouho, během Magnificat; druhým je ikona Salus populi romani. Tato dvě znamení, pokud je dobře vyložíme, nám mohou pomoci pochopit poselství Božího slova, které jsme se modlili v žalmech a slyšeli ve čtení.

„Sníh“. Je to jen folklór, nebo má symbolickou hodnotu? Záleží na nás, na tom, jak jej vnímáme a jaký mu dáváme význam. Všichni víme, že evokuje zázračný úkaz, který papeži Liberiovi ukázal místo, kde měla být postavena prvotní bazilika. Avšak skutečnost, že se toto znamení opakuje při dnešní slavnosti, uvnitř baziliky a při liturgii, nás vybízí k tomu, abychom ho četli spíše symbolicky.

A tak navrhuji, abychom se nechali vést dvěma verši z knihy Sirachovcovy, kde se o sněhu, který Bůh nechává padat z nebe, říká následující: „Oko obdivuje krásu jeho bělosti, nad jeho přívalem srdce žasne“ (Sir 43,18).

Mudrc zde zdůrazňuje dvojí pocit, který tento přírodní jev v lidské duši vyvolává: obdiv a úžas. Při pohledu na padající sníh „oko obdivuje“ a „srdce žasne“. A to nás vede při výkladu znamení sněhu: lze ho chápat jako symbol milosti, tj. skutečnosti, která v sobě spojuje krásu a bezplatnost. Je to něco, co si nelze zasloužit, natož koupit, lze to přijmout pouze jako dar, a jako takové je to také zcela nepředvídatelné, stejně jako sněžení v Římě uprostřed léta. Milost vzbuzuje obdiv a úžas. Nezapomínejme na tato dvě slova: schopnost obdivu a schopnost úžasu. A tyto dvě schopnosti nesmíme ztratit, protože vstupují do zkušenosti naší víry.

A s tímto vnitřním postojem se nyní náš pohled může obrátit k druhému, mnohem důležitějšímu znamení: starobylé mariánské ikoně, která je takříkajíc klenotem této baziliky. V ní milost plně nabývá své křesťanské podoby v obraze Panny Marie s Dítětem. Svatá Matka Boží. Zde se milost zjevuje ve své konkrétnosti, zbavená všech mytologických, magických či spiritualistických příkrovů, které na náboženství vždy číhají. Na ikoně je jen to podstatné: Žena a Syn, stejně jako v textu svatého Pavla, který jsme slyšeli před chvílí: „Bůh poslal svého Syna, narozeného z ženy“ (Gal 4,4). Žena je plná milosti, počatá bez hříchu, neposkvrněná jako čerstvě napadaný sníh. Bůh na ni pohlédl s obdivem a úžasem - i Bůh žasne ... - a vyvolil si ji za Matku, protože je dcerou jeho Syna: zplozena v něm před časem, stala se jeho Matkou v plnosti času. Dítě drží levou rukou Svatou knihu a pravou žehná; a první požehnanou je ona, Matka, Požehnaná mezi ženami. Její tmavý plášť nechává vyniknout zlatému rouchu jejího Syna: pouze v Něm přebývá celá plnost božství; ona, s odhalenou tváří, odráží Jeho slávu. Udělejme si čas a jděme se podívat na tuto Madonu. Tiše se na ni dívejme, s pohledem upřeným na všechny tyto rysy, hleďme na tuto ikonu, která nás všechny tolik posvěcuje. Udělejme si čas a jděme se na ni potom podívat.

Proto přichází věřící lid prosit Matku Boží o požehnání, protože ona je prostřednicí milosti, která vždy a jedině proudí od Ježíše Krista, a to působením Ducha svatého. Zvláště v nadcházejícím roce, Svatém, jubilejním roce, přijde do této baziliky mnoho poutníků, aby prosili Matku Boží o požehnání. Dnes jsme se zde sešli jako jakýsi předvoj a dovoláváme se její přímluvy za Řím, naše město, a za celý svět, zejména za mír: mír, který je pravý a trvalý, jen když vychází z kajícných srdcí a srdcí, kterým bylo odpuštěno; odpuštění vytváří mír, protože to je Pánův ušlechtilý postoj, odpouštět; mír, který pochází z Kristova kříže, z jeho krve, kterou přijal od Marie a vylil na odpuštění hříchů.

Na závěr bych rád oslovil Nejsvětější Pannu slovy svatého Cyrila Alexandrijského pronesenými na závěr Efezského koncilu: „Zdravím tě, ó Maria, Matko Boží, ty, která jsi přinesla světlo, ty nejčistší. Zdravím tě, Panno Maria, Matko a služebnice. Panno, skrze Toho, který se z tebe narodil; Matko, skrze Toho, kterého jsi držela v náručí. [...] Zdravím tě, Maria, poklade země; světlo, které nezhasne; z tebe se zrodilo slunce spravedlnosti“ (Homilie 11: PG 77). Svatá Matko Boží, oroduj za nás.

A nyní vás vyzývám, abyste všichni společně - uvidíme, zda to zvládnete - všichni společně třikrát zopakovali: „Zdravím tě, svatá Matko Boží“. Všichni společně: [všichni] „Zdravím tě, svatá Matko Boží“. Není slyšet: [všichni] „Zdravím tě, svatá Matko Boží“. Ještě jednou, hlasitěji: [všichni] „Zdravím tě, svatá Matko Boží“.