PAPEŽ

František píše mladým lidem: Válka je kapitulace před zlem, sněte o spravedlivém míru

V poselství mladým lidem, kteří se sešli v katedrále svatého Vavřince ve Scale na pobřeží jihoitalského Amalfi, papež žádá, aby pamatovali na všechny oběti konfliktů: ať jejich památka vede k „cestě smíření“.

Vatican News

Vzhledem ke krizi, kterou svět prožívá „tváří v tvář válkám a mnoha lidem, kteří denně přicházejí o život, dětem, starým lidem, mladým lidem, mužům a ženám“, je třeba vytvořit nástroje míru, protože „bez míru není života“. Existuje jen smrt a zkáza“, ačkoli ‚Ježíš žije‘ a chce, aby mladí lidé žili. Toto napsal papež František v poselství mladým lidem z pobřeží Amalfi u příležitosti setkání „Nástroje míru“, které se koná ve Scale, městečku v provincii Salerno. Žádá je, aby se stali „poutníky naděje“ a snili o „spravedlivém míru“.

Utvářet přátelství a bratrství

František mladým lidem ukazuje tři „jisté cesty, jak se stát nástroji míru“, počínaje „naplněním dne gesty míru“, která mohou prozářit „každou hodinu“, jako je „gesto služby, něhy, odpuštění“. Papež připomíná postavu blahoslaveného Fra' Gerarda Sassa, zakladatele a prvního velmistra Řádu maltézských rytířů, a žádá mladé lidi, aby po jeho vzoru „stavěli mosty přátelství a vzájemné solidarity“.

Zbraň modlitby

Dále je třeba „modlit se srdcem za mír“, což je každodenní závazek a společné setkávání ve chvílích eucharistické adorace. Protože modlitba, vysvětluje papež, je „velmi účinnou zbraní“, když se člověk cítí „bezmocný před dramaty světových scénářů“, a proto je třeba ji používat. Je tedy třeba se modlit „více za mír, aby přišel co nejdříve“.

Poutníci naděje za spravedlivý mír

Nakonec papež žádá, aby mladí lidé „žili jako poutníci naděje“ a nikdy se neunavovali „sněním o spravedlivém míru a bratrství“, protože Božím snem je, „aby jeho děti byly sjednocené a šťastné“ a uznávaly se navzájem za bratry a sestry. František vyzývá, aby se lidé nevzdávali, když se setkávají s „myšlenkou, že válka může vyřešit problémy a vést k míru“, protože válka „je vždy porážkou, hanebnou kapitulací před silami zla“. Proto je třeba „pamatovat na všechny její oběti“, na které se nesmí nikdy zapomenout, aby jejich památka mohla „konkrétně otevřít v přítomnosti cestu k nalezení východiska na stezce smíření“.