Papež k lidovým hnutím: Právo na půdu, domov a práci je posvátné
Salvatore Cernuzio – Vatikán
Před deseti lety byla vyvěšena „vlajka“ se „třemi T“: Tierra, Techo, Trabajo. Půda, přístřeší, práce“. Jsou to „posvátná práva“, která nikdo nemůže a nesmí zcizit, stejně jako nikdo nemá právo zcizit sny a naděje chudých, na nichž jsme všichni závislí: „Ano, všichni jsme závislí na chudých, my všichni, včetně bohatých“. Tedy oněch miliardářů, kterým by bylo zapotřebí „zvýšit daně“.
Papež František ve svém dlouhém projevu, který pronesl ve španělštině k zástupcům lidových hnutí u příležitosti desátého výročí jejich prvního světového setkání, které se konalo v roce 2014 ve Vatikánu, používá metafory, ale naznačuje konkrétní cíle. Evokuje setkání, které odstartovalo cestu dialogu a výměny, jež pak pokračovala v Bolívii v roce 2015 a znovu ve Vatikánu v roce 2016. Dnes se v římské čtvrti Zátibeří konalo nové setkání s akcí „Zasazení vlajky tváří v tvář dehumanizaci“, kam František dorazil v tichosti, aniž by přerušil mladého Argentince, který právě pronášel svůj projev.
Papež se poté ujal slova a povzbudil úsilí těch, kteří bojují „proti strukturám sociální nespravedlnosti“, proti nerovnosti, hromadění leckdy „krvavých“ peněz, násilí a nerespektování práv; vyzval je, aby nikdy neupadali a nevyhasínali v „pasivitě“ a „pesimismu“ a nenechali se „strhnout bolestí“.
Lidová hnutí to v průběhu let dokázala nikoli tím, že se smířila s tím, že budou „poslušnými oběťmi“, ale tím, že se uznala za „protagonisty dějin“. „To je možná váš nejkrásnější přínos: nekrčit se, ale jít kupředu,“ poznamenal František a zároveň poděkoval za mnoho vykonané práce. Ano, lidová hnutí „protestují - ‚což je velmi pozitivní‘, dodal papež -, ale vykonávají nesčetná díla, a to i za velmi nejistých podmínek, někdy bez pomoci státu, někdy jsou dokonce pronásledována“. Římský biskup naopak tuto cestu doprovází s jistotou, že, jak řekl v Santa Cruz de La Sierra v Bolívii, „na společném konání chudých na zemi závisí nejen jejich budoucnost, ale možná i budoucnost celého lidstva“.
„Ano, na chudých závisíme všichni, my všichni, včetně bohatých,“ zdůraznil papež. „Někteří bratři mi řekli: ‚Otče, vy hodně mluvíte o chudých a málo o střední třídě‘,“ dodal a simuloval jeden z charakteristických dialogů svých kázání. „To může být pravda, omlouvám se“, ale ‚když papež mluví, mluví za všechny, protože církev je pro všechny‘. Naopak nějaký jiný bratr navrhl: „Nebuďte tak přísný na bohaté“. „Ježíš byl přísnější než já, co!“ opáčí František. Jistě, uznává, že podnikatelé vytvářejí pracovní místa a přispívají k hospodářskému rozvoji. Řekl to i při své nedávné cestě do Singapuru. Je však zřejmé, že plody tohoto rozvoje „nejsou dobře rozděleny“. A je třeba také poznamenat, podotýká papež, že mnohdy „jsou to právě ti nejbohatší, kdo se z čiré chamtivosti staví proti uskutečňování sociální spravedlnosti nebo integrální ekologie“. „Ďábel vstupuje přes kapsy, na to nezapomínejte. Úplatek sem, úplatek tam...“ varoval a vyprávěl příběh mezinárodního podnikatele v Argentině, který byl požádán o úplatek.
Podle Františka je systém, který umožnil bohatým hromadit „někdy až absurdní“ majetek, „nemorální a musí se změnit“. „Měly by se zvýšit daně pro miliardáře,“ říká a ujišťuje, že se modlí, „aby se ti, kdo jsou ekonomicky mocní“, otevřeli „sdílení statků, které mají univerzální určení, protože všechny pocházejí ze stvoření“.
Je to obtížné, „ale s Bohem je možné všechno“, vysvětluje. A „kdyby to nepatrné procento miliardářů, kteří si monopolizují velkou část bohatství planety, bylo povzbuzeno, aby se o ně dělilo, ne jako o almužnu, ale bratrsky, jak by to bylo dobré pro ně samotné a jak by to bylo správné pro všechny“. Tato úvaha se pak stává výzvou: „Upřímně prosím, aby privilegovaní tohoto světa byli podníceni k tomuto kroku. Budou pak mnohem šťastnější“.
Téměř zvrácená realita dneška však vyzdvihuje „hromadění bohatství, jako by to byla ctnost“. Zatímco ve skutečnosti je to „neřest“, upřesňuje papež: „Hromadění není ctnost, rozdělování ano“. Doufá, že volání vyloučených může probudit „dřímající svědomí mnoha politických vůdců“. Právě těch, kteří se nechali „ochočit“ médii a sociálními sítěmi nebo kteří zaujali „servilní postoj“ vůči ekonomicky mocným. „Zřeknout se ušlechtilých a velkorysých ideálů ve prospěch služby penězům nebo moci je velkou apostazí,“ říká František. To se „neděje jen politikům, ale i sociálním a odborovým činitelům, umělcům a intelektuálům... a dokonce i nám kněžím“.
„Je třeba pomáhat politikům, aby se nevydávali napospas krokodýlům,“ nabádá papež znovu a navazuje na metaforu použitou při mši ve Východním Timoru. A stejně jako v této asijské zemi papež hovoří o „soucitu“, jednom ze tří Božích atributů spolu s „blízkostí“ a „milosrdenstvím“. O soucitu, který znamená trpět s druhým, nedávat almužnu tím, že se na potřebné díváme „shora dolů“, ale tím, že se k jejich utrpení přiblížíme.
Tento soucit je protilátkou proti „odlidštěným ideologiím“, které podporují „kulturu vítěze“. Někteří tomu říkají „meritokracie“. A tak existují „lidé, kteří se na základě světského úspěchu cítí oprávněni arogantně pohrdat ‚poraženými‘“. Nikdo nemá právo pohrdat druhými: právě to je kořenem velké nenávisti, pohrdání a násilí v dnešním světě, říká František: „Mlčení z lhostejnosti ustupuje řevu z nenávisti“. A nenávist se mění ve slovní násilí, fyzické násilí, ve válku. „To je ďábelské!“
Papež dále vypráví, že nedávno viděl záběry z represí, při nichž byl proti lidem demonstrujícím v ulicích za svá práva použit dokonce pepřový sprej: „Neměli právo domáhat se toho, co jim patří. Musíme se všichni navzájem pozvednout,“ vyzdvihuje František. Pozvednout ty, co upadli, je skutečně vrcholným gestem soucitu. A kdo padlé opouští nebo se jim dokonce vysmívá, není křesťan: „Pozvedejme ty, co upadli, vždycky, vždycky!“. Zcela „všechny, dobré nebo špatné, se zásluhami nebo bez nich“.
K tomu je však zapotřebí láska. Papež připomíná další fragment cesty na Východní Timor: návštěvu Domu „Irmãs Alma“ v Díli, mezi těžce nemocnými dětmi, o které se uprostřed tisíce těžkostí starají řeholnice. „Bez lásky to všechno nelze pochopit,“ řekl při té příležitosti. „Pokud vyloučíte lásku jako teologickou, etickou, ekonomickou a politickou kategorii, ztratíte cestu,“ dodal dnes. Bez lásky totiž vzniká tendence 'zbavit se' křehkých lidí. V hamižné matematice vlastní výhodnosti a individualismu nastupuje jakási forma 'sociálního darwinismu', 'zákona silnějšího', který ospravedlňuje nejprve lhostejnost, pak krutost a nakonec 'vyhlazení'. To vše „pochází od Zlého“.
Papež znovu vyzývá, abychom se nenechali okrádat o historickou paměť, a připomíná jemu drahý obraz „mnohostěnu“, lidské rodiny a společného domova, který se skví díky univerzálním hodnotám, jež dozrávají z kořenů každého národa. „Pamatujme: globální, ale ne univerzální,“ říká. Dnes, kdy se snažíme „vše standardizovat a podřídit si“, musíme být opatrní. Pozor na „krokodýly“, kteří se maskují, vylézají na břeh „skákají jako klokani“ a pak koušou.
Nakonec se papež Bergoglio zastavuje u problému, který ho velmi znepokojuje: u mnoha forem organizovaného zločinu, které „vyrůstají na půdě zorané bídou a sociálním vyčleňováním: obchod s drogami, dětská prostituce, obchod s lidmi, brutální násilí v městských čtvrtích“. Toto drama je třeba řešit: „Vím, že nejste policisté, vím, že nemůžete přímo bojovat proti zločineckým gangům,“ říká lidovým hnutím, ale „pokračujte v boji proti zločinecké ekonomice lidovou ekonomikou. Nevzdávejte se... Žádný člověk, zejména žádné dítě, nesmí být zbožím v rukou obchodníků se smrtí, těch samých, kteří pak perou krvavé peníze a obědvají jako vážení pánové v nejlepších restauracích“.
Papež v této tragické souvislosti nezapomíná ani na metlu internetového sázení: „Je to závislost... Znamená to strkat ruce do kapes lidí, zejména pracujících a chudých. Ničí to celé rodiny“. Na pozadí toho se objevují duševní nemoci, zoufalství, sebevraždy způsobené tím, že „prostřednictvím mobilního telefonu je herna v každé domácnosti“. Papež pak apeluje na podnikatele v oblasti počítačů a umělé inteligence: „Přestaňte s arogancí, se kterou se považujete za nadřazené zákonu“. A také, dodává, zabraňte šíření nenávisti, násilí, falešných zpráv, rasismu a zabraňte zneužívání sítí k šíření dětské pornografie nebo jiných zločinů.
V závěru svého dlouhého projevu papež znovu předkládá návrh na zavedení všeobecné základní mzdy, aby „nikdo nebyl vyloučen ze základních statků nutných k životu“. Poté vyslovil osobní přání: „Jak bych si přál, aby nové generace našly mnohem lepší svět, než jaký jsme dostali my! Tedy svět, který není zkrvavený válkami a násilím, zraněný nerovnostmi, zdevastovaný drancováním přírody, odlidštěnými způsoby komunikace, s minimem utopií a obrovskými hrozbami. Skutečnost sice říká opak, ale člověk musí stále doufat. Naděje“, - ujistil papež, - je nejslabší ctností, ale nezklame. Nikdy“.
