Papež k mládeži Východního Timoru: láska je služba a smíření
Michele Raviart - Vatikán
„My jsme papežova mládež!“. Takto přivítali mladí lidé z Východního Timoru papežův příjezd do Centro de Convenções v Dili na poslední z oficiálních setkání v této zemi, a to stadionovým sborem protkaným tisíci žlutých triček s karikaturou Františkovy tváře a heslem „mladí činí církev mladou“. Tisícovka lidí se usadila uvnitř velkého sálu, dva tisíce venku, aby objaly Františka, kterému říkají „papež mladých“. Zpívali a tančili před ním a František se do toho nechal zapojit, doprovázel rytmus hudby rukama a usmíval se, čímž svým způsobem opětoval úsměvy Timořanů, kteří na něj na této třetí etapě jeho cesty po Asii tak zapůsobili.
Jak je důležité dělat rozruch
Daader di'ak. Dobré ráno, tak zní pozdrav v tetumštině - jednom ze dvou úředních jazyků Východního Timoru spolu s portugalštinou -, kterým papež začíná svůj dialog s timorskou mládeží. První otázka mladé lidi překvapí. „Co dělají mladí lidé?“ ptá se jich. Odpovědi jsou vznešené, vážné, vyzařují víru, která je nedílnou součástí timorského života: mladí lidé hlásají Krista, Boží slovo, milují, odpovídají papeži. František přikyvuje, ale to, co chce zopakovat, je, že mladí lidé musí vyvolávat „lìo“, hluk, a několikrát to zopakuje během setkání, které začalo položením květin před sochu Panny Marie u vchodu do konferenčního centra a svědectvím čtyř mladých lidí a dona Francisca Indry do Nascimenta, výkonného předsedy Národní katolické komise pro mládež v této zemi.
Země plná naděje a budoucnosti
„Vy tvoříte většinu obyvatel této země a vaše přítomnost ji naplňuje životem, nadějí a budoucností“, řekl papež mladým lidem a připomněl jim, že jsou dědici těch, kteří je předešli při zakládání tohoto národa. „Neztrácejte památku na ty, kteří vás předešli a kteří s tolika oběťmi upevnili tento národ,“ zdůrazňuje a vyzývá, aby neztráceli nadšení z víry a nepodléhali nešvarům, „které strhávají mladé“, jako je alkohol, drogy a „mnoho věcí, které dávají štěstí pouze na půl hodiny“.
Úcta ke starým lidem
Dále papež vybízí ke snění, protože „mladý člověk, který nesní, je důchodcem života“. Mladý člověk, dodává papež, se ocitá uprostřed životní cesty, mezi dětmi a staršími lidmi, „dvěma největšími poklady národa“. František opakovaně žádá mladé lidi, aby si zopakovali tuto jemu velmi drahou myšlenku, a zdůrazňuje, jak jsou to právě senioři, kteří dávají moudrost mladým, a mladí si jich musí vážit a starat se o ně, a ne si počínat jako muž, který postavil oddělený stůl pro svého starého tatínka, za kterého se styděl, aby mohl jíst sám.
Svoboda, oddanost, bratrství
Ve Východním Timoru, který František označuje za „usměvavou zemi“, se odehrává „podivuhodný příběh hrdinství, víry, mučednictví a především víry a smíření“, zdůrazňuje papež, který se mladých lidí zeptal, kdo je v celém tomto příběhu člověkem schopným odpuštění a smíření? Je to Ježíš, odpovídají mladí lidé bez váhání, „náš bratr, který nás chce všechny spojit“, dodává František.
Dějiny smíření na Východním Timoru vedou papeže k tomu, aby mladým lidem doporučil tři cíle: svobodu, odhodlání a bratrství. „Ukun rasik-an“ je výraz v jazyce Tetum, který znamená „každý si vládne sám“. Mladý člověk, který není schopen sebeovládání, je závislý, není svobodný a je otrokem své vlastní touhy cítit se všemocný. Naproti tomu odhodlání musí sloužit společnému dobru. Mladý člověk musí vědět, že „být svobodný neznamená dělat si, co chce“. Mladý člověk má povinnosti a jednou z nich je naučit se pečovat o společný domov. Třetím papežovým doporučením je bratrství: máme být bratry, nikoli nepřáteli, protože rozdíly slouží k vzájemnému respektu.
Dvě papežovy rady
„Láska je služba“, 'Láska a smíření', vybízel papež mladé lidi opakovat a znovu jim připomínal, aby respektovali seniory a skoncovali se všemi formami šikany vůči slabším bratrům. Nakonec se rozloučil těmito slovy:
„Děkuji vám za vaši radost, děkuji vám za váš úsměv a dal jsem vám dvě rady. Ta první, jaká to byla? Tropit hluk. A ta druhá? Mladí lidé musí tropit hluk a mladí lidé musí respektovat staré lidi, dobře? Všichni dohromady, za prvé: rozruch. Za druhé: úcta ke starším.
Děkuji vám za vaši přítomnost. Odcházím z této země, která je úsměvem s vašimi tvářemi a s vašimi nadějemi. Bůh vám všem žehnej.
První rada.... druhá...“
