Papež mladým lidem ze Scholas: Odmítejte válku, raději diskutujte mezi přáteli, abyste rostli
Alessandro Di Bussolo - Vatikán
„Vést mezi sebou válku je vždy porážka, naopak diskuse nás nutí růst“. To je jádro papežova poselství mladým lidem při poslední zastávce jeho druhého dne v Jakartě, při návštěvě Domu mládeže „Grha Pemuda“, nového a prvního sídla hnutí „Scholas Occurrentes“ v jihovýchodní Asii. Jeho návštěva byla oslavou inkluzivního vzdělávání, které učí, že „odlišnost není špatná věc, ale jedinečná krása“, jak papeži ve svém svědectví sdělila Christine, mladá žena, která již byla šikanována. František diskutoval s mladými lidmi o otázkách harmonie a dialogu. Jednalo se o svátek „řemeslného“ vzdělávání hnutí Scholas, které v roce 2013 zahájil sám papež František, s inovativními metodikami zahrnujícími technologie, sport a umění.
Mnohostěn srdce dokončený papežem
Mozaiku emocí dobře znázornil „ Mnohostěn srdce“, nové kolektivní umělecké dílo hnutí, stavba z přírodních materiálů, látek a recyklovaných materiálů, naplněná osobními předměty, kterou vytvořilo více než 1500 mladých lidí a kterou František před odjezdem doplnil svým poselstvím. Papež dorazil, když už zapadlo slunce, krátce po 18. hodině indonéského času (13. hodině v Itálii) do Domu mládeže, přičemž 600 metrů, které jej dělily od katedrály, překonal na invalidním vozíku. Na cestě ho doprovází předseda „Scholas Occurrentes“ Jose Maria del Corral a někteří členové hnutí a slavnostně ho vítá stovka dětí z jakartské arcidiecéze.
Návštěva Domova mládeže
Na nádvoří papeže vítají dvě děti, které mu předávají dárek, zatímco ostatní zpívají píseň za doprovodu orchestru velmi mladých lidí, kde vynikají bonangy, indonéské hudební nástroje tvořené souborem malých gongů, podobných hrncům, umístěných na strunách v dřevěném rámu. Papež se dostává do sálu svatého Matyáše a Tadeáše ve třetím patře, kde se setkává s účastníky projektu „Scholas Aldeas“, filmu o dalším velkém symbolickém díle Scholas, velmi dlouhé nástěnné malbě, kterou František dokončil v Cascais během Světových dnů mládeže v Lisabonu v roce 2023. Poté se papež vydal v doprovodu do sálu svatého Jakuba na soukromé setkání s představenstvem Scholas Occurrentes.
Dialog s mladými lidmi ze Scholas Occurentes
Nakonec Františka ve čtvrtém patře budovy přivítá dvě stě mladých lidí z indonéských Scholas, kteří sedí na zemi, a hosté z dalších asijských zemí. Všichni ho zdraví bitím rukou do hrudi ve výšce srdce a papež činí totéž. Vzápětí je uveden do „mnohostěnu srdce“, kolektivního díla, na němž se podílelo 1 500 lidí, včetně mladých lidí ze vzdělávacího programu v Jakartě, účastníků seminářů na Bali, Lomboku a Labuan Bajo a vězňů ze tří vězeňských zařízení, mezi nimiž jsou i zařízení pro mladé vězně, ženy a muže. Součástí díla jsou osobní předměty přispěvatelů, je posvátným prostorem, který uchovává vzpomínky, symbolizuje sdílené společenství; v každé své části vypráví příběhy účastníků, spojuje vzdělávání, umění a technologie a má představovat indonéské národní motto „Bhinneka Tunggal Ika“ (Jednota v rozmanitosti). Papež František dílo doplnil svým poselstvím a dívce, která ho doprovázela, věnoval reprodukci komiksové postavičky Mafaldy, kterou vytvořil Argentinec Joaquín Lavado, známý jako Quino.
Svědectví Anny, muslimské učitelky
Ve velkém sále za papežovým křeslem je stěna zaplněna mangrovovými rostlinami, symbolem obrany ekosystému. Papež pozorně naslouchá prvnímu svědectví Anny, dobrovolnice Scholas, učitelky a matky, jejíž hlavu zakrývá závoj. Vysokoškolská pedagožka, ale také rozhlasová mluvčí, vypráví, jak jako muslimka přišla do Scholas, protože miluje vzdělání. Je dojatá, protože dnes z katedrály viděla mešitu, kde se naučila oné toleranci, kterou později našla v hnutí Scholas. A uzavírá: „Scholas je pro mě dům v neustálém vývoji, pole, kde mladí lidé rostou jako květiny“.
Dialog s mladým Bryanem
Velmi mladý Bryan, který má na sobě bílé tričko Scholas, zdůrazňuje, že v hnutí „si rozumíme, všichni máme přátele s jiným náboženstvím nebo přesvědčením“. A vysvětluje, že mnozí vyprávěli o svých negativních zkušenostech, o diskriminaci, kyberšikaně a o „lidském přizpůsobování se“, které „nás nutí předstírat“, „aniž bychom se dívali na rozdíly, aniž bychom určovali, kdo má pravdu a kdo ne“. František děkuje a zvedá palec, aby vyjádřil své „OK“. Poté se chopí mikrofonu, aby řekl, že se Bryan dobře vyjádřil o konkrétnosti skutečnosti, protože „někdy chybí konkrétnost konání“. Existují tři věci: to, co si myslíme, co říkáme, a skutečnost, kterou žijeme. A existuje „riziko schizofrenie, někoho, kdo si myslí jednu věc, ale dělá jinou, nemá jednotu, naopak zralost člověka spočívá v tom, že myslí, mluví a žije v souladu“, podotkl František.
Harmonie je společenství, které putuje v rozmanitosti
Harmonie je pro mě, vysvětluje papež, tam, kde společenství kráčí společně, „vnímá také odlišnosti, ale kráčí společně, spravedlivě, aniž by vidělo sociální rozdíly“. Mír je harmonie, upřesňuje František, a k jejímu dosažení je třeba dodržovat tyto zásady: „Skutečnost je nadřazena ideji, jednota je nadřazena konfliktu a celek je nadřazen části“.
Christine: Jak učit míru ve světě plném konfliktů?
Nakonec se Christine, rovněž v bílém tričku Scholas, svěřuje papeži Františkovi, že trpěla šikanou a že často „rozdíly vytvářejí rozdělení, způsobují konflikty a mnohdy vedou k destrukci“, a to i v rodinách. V hnutí jsme se však „naučili, že tyto rozdíly nejsou zlem, ale jedinečnou krásou. Naučili jsme se sjednocovat naše rozdíly, budovat pouta jednoty a pochopit, že rozdíly nejsou cestou destrukce, ale spíše krokem k jednotě“. A ptá se papeže: „Jak se lze učit míru uprostřed konfliktů, které se dnes odehrávají?“.
Volba mezi válkou a urážkou a „podaná ruka“
„Život je třeba žít v odlišnostech, kdybychom byli všichni stejní, byla by to nuda,“ odpověděl jí František a ocenil její odvahu. V odlišnostech, pokračuje, může být konflikt nebo dialog. „Když se dvě země liší, co mám dělat? Dialog nebo válku? Touha mít všechno v rukou způsobuje válku. Správné slovo je jít společně“. Volba, připomíná papež, spočívá mezi válčením a vzájemným urážením, nebo „politikou podané ruky, objetí, bratrské lásky a neustálým postupováním vpřed v dialogu, v diskusi, ale společně“. Někdy, upřesňuje papež, „se musíme mezi sebou přít, ale přít se jako bratři, abychom pokročili na cestě k míru“. Válčit a svářit se je špatné, ale diskutovat jako přátelé a změnit názor není špatné. Nezapomínejte: válka mezi námi je vždy porážkou, a naopak diskuse s přáteli nás nutí růst“.
Dary a Panna Maria, Matka něhy
Při předávání darů dostává papež několik štol, které ušili a ozdobili mladí vězni ze tří vězeňských zařízení, kteří se zúčastnili projektu tvorby mnohostěnu. A jako dar Scholas Occurrentes papež zanechává ikonu Panny Marie Něžné, „Panny Marie Korsunské“, lidově nazývané Korsunskaja, která byla až do Říjnové revoluce uchovávána v chrámu Zesnutí Panny Marie v Kremlu.
Mangrovník a požehnání „pro každého“
Na závěr papež spolu s ministrem životního prostředí Luhutem symbolicky zasadí mangrovník na památku tohoto historického setkání a jako začátek projektu pro životní prostředí a udržitelný rozvoj. V okamžiku požehnání připomíná, že žehnat „znamená dobrořečit všem ostatním, je to přání dobra. Jste zde z různých náboženství, ale Bůh je jeden“. Pak všechny vyzve, aby se v tichosti pomodlili, a poté udělí „požehnání všem“: „Bůh žehnej každému z vás, žehnej vašim přáním, žehnej vašim rodinám, žehnej vaší přítomnosti a žehnej vaší budoucnosti“.
Hodina pozdravů před návratem na nunciaturu
Papež František opouští Dům mládeže v 19.45 místního času, tedy ve 14.45 v Itálii, teprve poté, co požehnal obrazy a předměty připravené pro něj na velkém stole. Na zpáteční cestě na nunciaturu se papež několikrát zastavil, a to asi na hodinu, a pozdravil mnoho Indonésanů, zejména dětí, shromážděných podél cesty.
