Papež v Indonésii: společné výzvy, boj proti extremismu a překonávání bídy
Alessandro De Carolis - Vatikán
„Moudrá a křehká rovnováha“ mezi různými kulturami a ideologiemi. „Harmonie, spravedlnost a respektování základních práv člověka“ mezi cíli. A dvojí odkaz na Boha a potřebu jeho požehnání, zapsaný v preambuli ústavy. Papež František zahajuje svůj projev k indonéským autoritám zdůrazněním souvislostí, a to mezi základními hodnotami země a mottem své 45. apoštolské cesty „víra, bratrství, soucit“. A nabádá k úsilí proti „extremismu a nesnášenlivosti“, k občanské angažovanosti poháněné živou vírou, jejímž cílem je dialog, a nikoli fasáda, která manipuluje náladami, aby „rozdmýchávala rozdělení a zvyšovala nenávist“.
„Ponořeni do krásy této země“.
Papežovo první dopolední angažmá na indonéské půdě po včerejším příletu začalo soukromou mší svatou slouženou na nunciatuře a následným přesunem do prezidentského paláce Istana Merdeka na uvítací ceremoniál a zdvořilostní návštěvu indonéského prezidenta Joko Widoda. Po skončení hymny s čestnou stráží seřazenou před palácem - ve slavnostním prostředí žen, mužů a dětí v tradičních oděvech - František v doprovodu hlavy státu dorazil do sálu pro podepsání Čestné knihy, v níž zanechal vzkaz zestručňující to, co o několik minut později řekne před zhruba třemi stovkami zástupců institucí, občanské společnosti a diplomatického sboru: „Ponořen do krásy této země, místa setkávání a dialogu mezi různými kulturami a náboženstvími, přeji indonéskému lidu, aby rostl ve víře, bratrství a soucitu. Bůh žehnej Indonésii!“.
Rovnost a respektování práv
Když se František krátce poté ujal slova, zopakoval, že Indonésii v několika ohledech velmi oceňuje, a vidí ji jako mozaiku různých vzájemně vyvážených částí, které pracují na „vyvážené společenské struktuře“ za stálého přispění místní církve.
Jedná se o dovednost svěřenou všem, ale zvláštním způsobem o činnost prováděnou politikou, když se zaměřuje na harmonii, spravedlnost, dodržování základních lidských práv, udržitelný rozvoj, solidaritu a úsilí o mír, a to jak uvnitř společnosti, tak i s ostatními lidmi a národy.
Zmanipulovaná víra
Jedná se o snahu Indonésie, kterou papež dává za příklad proti těm "tendencím", které dnes ve světě, jak poznamenává, "brání rozvoji univerzálního bratrství", včetně tendence manipulovat vírou v Boha, instrumentalizovanou nikoli k "budování míru, společenství, dialogu, respektu, spolupráce, bratrství, ale k rozdmýchávání rozdělení a zvyšování nenávisti".
V různých regionech jsme svědky vzniku násilných konfliktů, které jsou často důsledkem nedostatku vzájemného respektu, netolerantní touhy nechat za každou cenu zvítězit vlastní zájmy, vlastní postavení nebo vlastní dílčí historický narativ, a to i tehdy, když to vede k nekončícímu utrpení celých společenství a vyústí ve skutečné krvavé války.
Indonésie, země rodin a dětí
Dalším příkladem, který František nabízí světu, je Indonésie, jejíž vysoká porodnost, kdy rodiny - jak poznamenává - mají „tři, čtyři, pět dětí“ a „jdou dál“, zatímco v jiných částech světa spočívá řešení nerovnováhy v „omezení porodnosti, omezení největšího bohatství, které země má“. Tento typ politické volby jde ruku v ruce s tím, že v některých případech chybí „účinný a prozíravý závazek k budování sociální spravedlnosti“.
Výsledkem je, že značná část lidstva zůstává na okraji, bez prostředků k důstojné existenci a bez ochrany, která by umožňovala vyrovnávat se s vážnou a rostoucí sociální nerovnováhou, jež vyvolává ostré konflikty.
František dospívá k závěru, že práce těch, kdo spravují veřejné záležitosti, by měla být vždy inspirována přesvědčením, že „mír je plodem spravedlnosti“, protože harmonie, opakuje a uzavírá, „je dosaženo tehdy, když se každý člověk věnuje nejen svým vlastním zájmům a svým vlastním vizím, ale s ohledem na dobro všech buduje mosty, podporuje dohody a součinnost, spojuje síly, aby porazil všechny formy morální, ekonomické a sociální bídy a podporoval mír a svornost“. Poté, co František ukončil svůj projev a po dlouhém potlesku opustil prezidentské sídlo, doprovázen opět máváním vlajkami a jásotem davu oblečeného v tradičních krojích.
