Papežův list kardinálskému sboru o ekonomických otázkách Svatého stolce

Ctihodným bratřím kardinálského kolegia

Drazí bratři

před deseti lety jsme zahájili reformu římské kurie a apoštolskou konstitucí Predicate evangelium určili novou organizaci Svatého stolce a upřesnili její hlavní zásady a cíle. Ecclesia semper reformanda: v tomto duchu byla reforma vedena, aby římská kurie pomáhala Petrovu nástupci při výkonu jeho nejvyššího pastýřského úřadu pro dobro a službu všeobecné církve a místních církví.

Jestliže tato aktualizace představuje svědectví vitality a milosti, známe obětavost a práci žen a mužů, kteří se zavázali přizpůsobit se tomuto hnutí obnovy. Vám, bratři kardinálové, připadla úloha pomáhat římskému papeži při řízení všeobecné církve, abyste doprovázeli všechny, kdo se podílejí na tomto procesu proměny.

Navzdory obtížím a někdy i pokušení k nehybnosti a strnulosti tváří v tvář změnám se v těchto letech podařilo mnoho. Děkuji vám za pomoc, kterou jste mi poskytli a nadále poskytujete. S těmito předpoklady bych se nyní rád zvláštním způsobem znovu věnoval jednomu z témat, které nejvíce charakterizovalo generální kongregace před konkláve: ekonomické reformě Svatého stolce. Uplynulá léta ukázala, že požadavky na reformu, k nimž v minulosti naléhavě vyzývalo tolik členů kardinálského kolegia, byly prozíravé a vedly k většímu uvědomění si skutečnosti, že ekonomické zdroje ve službách misie jsou omezené a je třeba s nimi nakládat svědomitě a zodpovědně, aby úsilí těch, kteří přispěli k majetku Svatého stolce, nepřišlo nazmar.

Z těchto důvodů musí nyní všichni vyvinout další úsilí, aby „nulový deficit“ nebyl jen teoretickým záměrem, ale skutečně dosažitelným cílem. Reforma položila základy pro realizaci etických politik, které mají zlepšit hospodářskou výnosnost stávajícího majetku. K tomu přistupuje nutnost, aby každá instituce usilovala o nalezení vnějších zdrojů pro své poslání a dávala tak příklad transparentního a odpovědného hospodaření ve službách církve.

Po stránce snižování nákladů je třeba jít konkrétním příkladem, aby se naše služba nesla v duchu podstatnosti, vyhýbala se zbytečnostem a dobře volila priority, upřednostňovala vzájemnou spolupráci a synergie. Musíme si uvědomit, že dnes stojíme před strategickými rozhodnutími, která je třeba přijímat s velkou odpovědností, protože jsme povoláni k tomu, abychom zaručili budoucnost misie.

Instituce Svatého stolce se mají co učit od solidarity řádných rodin. Stejně jako v těchto rodinách ti, kteří se těší dobré ekonomické situaci, přicházejí na pomoc nejpotřebnějším členům, měly by instituce s přebytkem pomoci pokrýt celkový deficit. To znamená starat se o dobro našeho společenství a jednat velkoryse v evangelijním smyslu slova, což je předpokladem k tomu, abychom mohli žádat o velkorysost i zvenčí.

Závěrem vás žádám, abyste toto poselství přijali s odvahou a v duchu služby a abyste s přesvědčením, loajalitou a velkorysostí podpořili probíhající reformy a přispěli svými znalostmi a zkušenostmi k reformnímu procesu. Každá z institucí Svatého stolce tvoří se všemi ostatními jeden celek: proto je autentická spolupráce a kooperace zaměřená na jediný cíl, na dobro církve, základním požadavkem naší služby.

S tímto duchem a vědomím vás žádám, abyste naši práci provázeli věrně a s důvěrou.

Z Vatikánu, 16. září 2024

FRANTIŠEK