Pokračujte s rozvahou a odvahou – papežův rozhovor s jezuity působícími v Asii a Oceánii

Přinášíme krátké shrnutí celého záznamu těchto rozhovorů, který je k dispozici na adrese www.laciviltacattolica.it .

Práce s uprchlíky ve znamení otce Arrupeho

Během tří setkání papež František několikrát připomněl postavu otce Pedra Arrupeho, bývalého generálního představeného Tovaryšstva Ježíšova, který zemřel v roce 1991, a jeho duchovní odkaz. „Otec Arrupe chtěl, aby jezuité pracovali s uprchlíky,“ řekl papež. „Je to nelehká hraniční situace. A učinil tak tím, že je požádal především o jednu věc: modlitbu, více modlitby“, protože „jen v modlitbě nacházíme sílu a inspiraci, abychom se postavili sociální nespravedlnosti“. A dodal, že „způsob, jakým otec Arrupe hovořil s latinskoamerickými jezuity o nebezpečí ideologie smíšené se sociální spravedlností, je důležitý“. Podle Svatého otce byl Arrupe „mužem Božím. Dělám vše pro to, aby se dostal k úctě oltářů“.

Politické symboly je třeba bránit

V rozhovoru s jezuity o 'obtížné' situaci v Myanmaru papež František řekl: „V Myanmaru dnes nelze mlčet: je třeba něco udělat!“. Dodal: „Víte, že Rohingové jsou blízcí mému srdci. Mluvil jsem s paní Aun Schan Su Ťij, která byla premiérkou a nyní je ve vězení“. Svatý otec sdělil, že „požádal o propuštění paní Aun Schan Su Ťij“ a že přijal jejího syna v Římě: „Nabídl jsem Vatikánu, aby ji přijal na našem území. V tuto chvíli je tato paní symbolem. A politické symboly je třeba bránit“. Budoucnost země, připomněl poté Svatý otec, „musí být mír založený na úctě k důstojnosti a právům všech, na respektu k demokratickému řádu, který umožňuje každému přispět ke společnému dobru“.

Pronásledovaní křesťané: „Vydávejte svědectví s rozvahou a odvahou“

V odpovědi jednomu ze spolubratrů, který žádal o radu ohledně situací, v nichž jsou křesťané pronásledováni, František řekl: „Myslím, že cesta křesťana je vždy cestou ‚mučednictví‘, tedy svědectví. Je třeba svědčit obezřetně a odvážně: jsou to dva prvky, které jdou ruku v ruce, a je na každém, aby si našel svou vlastní cestu.“ A uzavřel: „Obezřetnost vždy riskuje, když je odvážná“.

Evangelizace kultury a inkulturace evangelia

Podle papeže Františka již zmíněný otec Arrupe „hrál o inkulturaci víry a evangelizaci kultury“. Dva aspekty, které představují „základní poslání jezuitského řádu“. Podle Svatého otce „je třeba inkulturovat víru. Víra, která nevytváří kulturu, je vírou proselytizující“.

Sociální spravedlnost, podstatná součást evangelia

V odpovědi na otázky jezuitů z Východního Timoru František hovořil o sociální spravedlnosti jako o „podstatné a nedílné součásti evangelia“. A upřesnil: „Sociální spravedlnost musí brát v úvahu tři lidské jazyky: jazyk mysli, jazyk srdce a jazyk rukou. Být intelektuálem abstrahovaným od reality neslouží k práci pro sociální spravedlnost; srdce bez intelektu taktéž neposlouží; a jazyk rukou bez srdce a bez intelektu rovněž tak neposlouží“. Podle papeže Františka „touha“ po sociální spravedlnosti „přinášela ovoce“ v průběhu dějin: „Když nás svatý Ignác žádá, abychom byli kreativní, říká nám: dívejte se na místa, časy a lidi. Pravidla, konstituce jsou důležité, ale vždy berte v úvahu místa, časy a lidi. Je to výzva k tvořivosti a sociální spravedlnosti. Takto je třeba nastolit sociální spravedlnost, ne pomocí socialistických teorií. Evangelium má svůj vlastní hlas“. Nakonec papež s odkazem na Tovaryšstvo dodal: „Sním o tom, aby bylo jednotné, odvážné. Dávám přednost tomu, aby chybovalo spíše na straně odvahy než bezpečnosti. Lze však říci: 'Jsme-li na bojových stanovištích, na hranicích, vždy hrozí riziko uklouznutí...'“. A já odpovídám: „Tak uklouzněte!“. Ten, kdo se stále bojí, že udělá chybu, v životě nic nedokáže.