PODCAST - František: Důvěřujte evangeliu, abyste už nežili v úzkosti ze smrti

Při modlitbě Anděl Páně papež připomíná, že v souženích, krizích a neúspěších je třeba pohlížet na život a dějiny beze strachu ze ztráty toho, co končí, ale s radostí z toho, co zůstává. Bolest způsobená válkami, násilím, přírodními katastrofami nás může naučit nelpět na věcech světa, které jsou nevyhnutelně odsouzeny k zániku. Všechno umírá, ale „my neztratíme nic, co jsme vybudovali a milovali“.
Poslechněte si papežovu promluvu v češtině

PAPEŽ FRANTIŠEK 

Milí bratři a sestry, hezkou neděli!

V evangeliu dnešní liturgie Ježíš popisuje velké soužení: „Slunce se zatmí a měsíc už nebude svítit“ (Mk 13,24). Tváří v tvář tomuto utrpení by mnozí mohli pomýšlet na konec světa, ale Kristus využívá příležitosti, aby nabídl jiný výklad: „Nebe a země pominou, ale má slova nepominou“ (Mk 13,31).

Na tento výraz se můžeme zaměřit: co pomine a co zůstane

Především to, co pomíjí. V některých okolnostech našeho života, když procházíme krizí nebo zažíváme nějaký neúspěch, stejně jako když kolem sebe vidíme bolest způsobenou válkami, násilím, přírodními katastrofami, máme pocit, že všechno končí, a cítíme, že i ty nejkrásnější věci pomíjejí. Krize a neúspěchy, i když jsou bolestné, jsou však důležité, protože nás učí přikládat všemu náležitou váhu, nepřipoutávat své srdce ke skutečnostem tohoto světa, protože ty pominou. 

Ježíš zároveň mluví o tom, co zůstane. Všechno pomine, ale jeho slova nepominou: Ježíšova slova zůstanou navždy. Vyzývá nás tedy, abychom důvěřovali evangeliu, které obsahuje příslib spásy a věčnosti, a abychom už nežili v úzkosti ze smrti. Zatímco totiž všechno pomíjí, Kristus zůstává. V něm, v Kristu, jednou nalezneme věci a lidi, kteří pominuli a kteří nás provázeli naší pozemskou existencí. Ve světle tohoto příslibu vzkříšení nabývá každá skutečnost nového významu: všechno umírá a také my jednoho dne zemřeme, ale neztratíme nic z toho, co jsme vybudovali a milovali, protože smrt bude začátkem nového života.

Bratři a sestry, i v souženích, krizích a neúspěších nás evangelium vyzývá, abychom se na život a dějiny dívali beze strachu ze ztráty toho, co končí, ale s radostí z toho, co zůstává. Nezapomínejme, že Bůh pro nás připravuje budoucnost plnou života a radosti.

Ptejme se tedy sami sebe: lpíme na věcech pozemských, které pomíjejí a rychle odcházejí, nebo na slovech Páně, která zůstávají a vedou nás k věčnosti? Položme si tuto otázku, prosím. Pomůže nám to.

A prosme blahoslavenou Pannu, která se zcela svěřila Božímu slovu, aby se za nás přimlouvala. 

17. listopadu 2024, 12:21

Angelus je modlitba, která se pronáší třikrát denně na památku trvalého tajemství Vtělení, a to v šest hodin ráno, v poledne a v šest hodin večer, když se rozezní zvony. Název Angelus pochází z úvodu modlitby – Anděl Páně zvěstoval Panně Marii (Angelus Domini nuntiavit Mariae), která spočívá v krátké četbě tří jednoduchých testů zaměřených na Ježíšovo Vtělení a v recitaci tří Zdrávasů. Tuto modlitbu pronáší papež o nedělích a slavnostech v pravé poledne na Svatopetrském náměstí. Před modlitbou Anděl Páně se v krátké promluvě věnuje liturgickým čtením daného dne a po apoštolském požehnání zdraví poutníky. Od Velikonoc do Letnic se namísto modlitby Angelus pronáší modlitba Regina Coeli (Raduj se, Královno nebeská), která připomíná Ježíšovo zmrtvýchvstání a v jejímž závěru se třikrát opakuje Chvála nejsvětější Trojice.

Předchozí promluvy před modlitbou Angelus / Regina Coeli

Čtěte více >