Papež: ideologie jsou nepřítelem vzdělání. Učme se ze zvídavosti dětí
Edoardo Giribaldi - Vatikán
Jeden velký mudrc pravil: „kultura zvídavosti“, což není totéž jako kultura tlachání, ne, nemá to nic společného. Kultura zvídavosti, která oceňuje umění klást otázky. To nás učí děti ve věku „proč“. Věk „proč“. "Tati, proč? Tati, proč? Mami, proč?"
Na závěr pátého globálního sympozia Uniservitate s názvem "Service-Learning a globální vzdělávací pakt" přijal papež František dnes, 9. listopadu dopoledne, ve vatikánském Apoštolském paláci delegaci účastníků, kterým doporučil "mluvit ze srdce" k tomuto "tekutému světu" a především být opatrní a bránit se "ideologiím", "nejhoršímu nepříteli" na cestě dozrávání.
"Učení ve službě"
Papež na úvod ocenil „zvláštní zájem o církev“, který vzbudilo setkání, jehož cílem bylo podpořit „pedagogickou metodu ‚service-learning‘ neboli ‚učení ve službě‘, která kultivuje společenskou odpovědnost studentů prostřednictvím sociálních projektů, jež jsou nedílnou součástí jejich akademické kariéry“.
Zvrat ve „Společnosti mrtvých básníků“
František v této souvislosti připomněl slavnou scénu z filmu „Společnost mrtvých básníků “, v níž jsou studenti renomované novoanglické střední školy vyzváni svým novým, „velmi originálním“ učitelem literatury (hraje ho Robin Williams), aby „vylezli na lavice a podívali se na třídu z jiného úhlu pohledu“. Skutečný „zvrat“, poznamenal papež.
Epizoda odhaluje, čím by vzdělávání mělo být: nejen předáváním obsahu - to je jedna věc - ale proměnou života. Nejen opakování nějakých vzorců - jako papoušci - ale výchova k vidění složitosti světa. Takové musí být vzdělávání.
Ježíšova vyučovací metoda
Podobně jako Ježíšův pedagogický styl, který lze vysledovat v „jedné z jeho nejčastěji se opakujících forem vyučování, v podobenstvích“. Tedy prostředek, který je "jednoduchý a přístupný všem" - "a každý mu rozumí... každý" – dodal papež František -, a který umožňuje "posluchači vstoupit do vyprávění zapojením sebe sama a konfrontací s postavami".
Ježíš usiluje o to, aby posluchač nezůstal pouze příjemcem sdělení, ale aby se zapojil v první osobě.
Znalosti nelze zplošťovat
Papež tento styl staví proti „zploštění na určité programy, často podřízené politickým a ekonomickým zájmům“, které způsobuje „dnešní globalizace“. Za takovou „uniformitou se skrývají formy ideologické podmíněnosti, které falšují činnost vzdělávání a činí z něj nástroj pro cíle zcela odlišné od podpory lidské důstojnosti a hledání pravdy“.
Ideologie vždy zmenšuje, neumožňuje rozvíjet se. Vždycky smršťuje. Proto buďte opatrní, abyste se ideologiím ubránili
Iniciativy Uniservitate
Proti „zplošťování“ vědění papež chválí aktivity „sítě Uniservitate, která je součástí Latinskoamerického Centra pro výuku a solidární službu (Centro Latinoamericano de Aprendizaje y Servizio Solidario)“, jejímž cílem je právě podpora výuky služby v katolickém vysokém školství. Název, z něhož vyplývá „závazek pěstovat osobitý pedagogický styl a vyučování v souladu s učením evangelia“.
Nejedná se o evangelijní ideologii. Ne, je to humanismus, humanismus podle evangelia.
Mimo učebny a knihovny
Hovoříme-li o vesnici a komunitě, je zřejmé, jak se vzdělávání stává činností, která přesahuje „učebny“ nebo knihovny. „Pokračuje v životě, pokračuje v setkáních a na cestách, kterými denně cestujeme. Naslouchání druhému, přemýšlení o dialogu: to je cesta vzdělávání“. Spojenectví, k němuž František vyzývá, vytváří „mír, spravedlnost a přijetí“, podporuje „dialog mezi náboženstvími a péči o náš společný domov“.
Jsme si vědomi, že tento úkol není snadný, ale je vzrušující! Výchova je dobrodružství, je to velké dobrodružství.
Studenti ve vztahu ke skutečnosti
Na podporu iniciativ společných katolickým školám František navrhuje dvě zásady obsažené v apoštolské exhortaci Evangelii gaudium: „skutečnost je nadřazena myšlence“ a „celek je nadřazen části“. Pedagogické projekty by měly studenty vztahovat „ke skutečnosti, která je obklopuje“, aby se „učili přetvářet svět nikoliv pro svůj vlastní prospěch, ale v duchu služby“.
Kontakt se skutečností, aby neupadli do ideje.
Kultura zvídavosti
Pokud jde o „kulturu zvídavosti“ a „umění klást otázky“, které jsou typické pro děti, přidal František anekdotu ze svého dětství. Jednalo se o objev, že jeho tatínek nevlastní všechny automobily ve městě, když jednou zaplatil za taxík. Pro malého Jorgeho to znamenalo veliké zklamání…
Ale dětské „proč“ tak často pramení ze zklamání, ze zvědavosti. Naslouchejme dětským otázkám a učme se je klást. To nám hodně pomůže. A tomu říkám kultura zvídavosti. Děti jsou zvídavé, v tom dobrém slova smyslu. Umění klást otázky.
Pomáhat novým generacím
František v této souvislosti vyzval k podpoře mladých lidí při zkoumání „sebe sama a světa“, aniž by se „vědění“ redukovalo, v tomto případě na pouhou „schopnost mysli“, ale spíše „doplnilo obratností pracovitých rukou a velkorysostí nadšeného srdce“. Vzdělání se tedy skládá z „mysli“, „srdce“ a „rukou“.
Musíme se naučit myslet to, co cítíme a děláme, cítit to, co děláme a o čem přemýšlíme, dělat to, co cítíme a myslíme. To je trojí jazyk vzdělání.
Cesta k „tak naléhavému úkolu“
V závěru svého poselství papež navrhl „vhodnou cestu, jak uspět v tak naléhavém úkolu“, převzatou z encykliky Dilexit nos. „V tekutém světě je třeba znovu mluvit srdcem,“ vysvětluje František, protože 'jen ze srdce se našim společenstvím podaří sjednotit různé inteligence a vůle a usmířit je, aby nás Duch vedl jako síť bratří'.
Dnes jsou možná největším nepřítelem na cestě zralosti ideologie. Ideologie nás nenechávají růst, ideologie jakéhokoli znamení. Jsou nepřítelem zrání.
