Papež k italské armádě: Není povolání či životní stav, který by nepotřeboval Boží ochranu
Jana Gruberová – Vatikán
Audience pro italský armádní sbor se konala u příležitosti 70. výročí vyhlášení svatého Kryštofa jeho patronem, dne 4. listopadu 1954 ctihodným papežem Piem XII. Papež František podotkl, že sám také chová úctu ke svatému Kryštofovi: „Vždy nosím medailku svatého Kryštofa, aby mi pomáhala jít kupředu“.
„Mám radost, že vojenský sbor požádal o vysoký patronát světce-mučedníka, který položil svůj život, aby vydal svědectví Kristu. To znamená především uznat, že neexistuje povolání nebo životní stav, který by nepotřeboval zakotvení v pravých hodnotách a nepotřeboval Boží ochranu. Lze říci, že čím více se dané povolání týká záchrany nebo ztráty života, přináší podporu, pomoc a ochranu, tím více potřebuje zachovávat vysoký etický kodex a inspiraci, která čerpá shůry“.
Mít patrona a být na něj hrdý znamená zavázat se k působení stylem, který na první místo staví důstojnost každého člověka, který je obrazem Stvořitele, pokračoval papež. Tedy stylem, který se vyznačuje obranou nejslabších a těch, kteří jsou ohroženi, ať už válkami, přírodními katastrofami nebo pandemiemi.
„Ctít svého patrona také znamená uznat, že dovednosti, smysl pro povinnost a obětavost každého z vás jsou jistě nezbytné, ale že kromě toho všeho je také třeba vyprosit si z nebe onen doplněk milosti, který je nezbytný k tomu, abyste mohli co nejlépe plnit poslání, která na sebe berete. Znamená to zkrátka uznat, že nejsme všemocní, že ne všechno je v našich rukou a že potřebujeme Boží požehnání“.
Papež poděkoval italskému armádnímu sboru za podporu občanů a místních a územních orgánů v různých okamžicích mimořádných událostí, jako jsou zemětřesení, záplavy, pandemie, i za jeho účast na mírových misích.
„Přesný, dobře koordinovaný a nepřetržitý výkon všech těchto činností má výstižný název: služba. Znamená to dát se k dispozici společnému dobru, nešetřit energií a úsilím, neustupovat tváří v tvář nebezpečí, aby bylo možné splnit úkol, který často vede k záchraně životů a může znamenat obětování vlastní bezpečnosti. Služba nám dává důstojnost. V čem spočívá vaše důstojnost? Jsem služebník: to je velká důstojnost!“
V tomto ohledu, jak papež dodal, je příznačné, že mnozí muži a ženy po skončení aktivní služby neopouštějí Sbor pro dopravu a materiál, ale rozhodnou se vstoupit do Národního sdružení italských přepravců. Jako dobrovolníci pak nabízejí svou pomoc společnosti, což svědčí o tom, že dispozice ke službě se u nich stala přirozeným návykem, jako běžný rys jejich existence, který nelze ze dne na den odhodit, ale naopak musí být odstupňován podle věku a stavu každého jednotlivce, protože každý, v jakémkoli věku, může přispět svým dílem a pokračovat ve službě.
„Kryštof znamená „ten, kdo přináší Krista“. Když se denně angažujete a nešetříte námahou pro funkčnost svých oddělení; když jdete na pomoc obyvatelstvu zkoušenému přírodními katastrofami nebo ozbrojenými konflikty, nesete, někdy aniž byste to věděli, v jistém smyslu styl Krista, který přišel sloužit, a nikoli proto, aby si nechal sloužit: to je Ježíš, který prošel touto zemí, všem prospíval a uzdravoval“.
Na závěr setkání papež pronesl modlitbu, jímž se italský armádní sbor obrací na svého patrona, svatého Kryštofa: „Všemohoucí a věčný Bože, ochraňuj a žehnej službě, kterou prokazujeme svým bratrům a sestrám, a dej nám schopnost využívat naše prostředky také k pomoci a záchraně těch, kteří to potřebují“.
