Papež přijal členy Mezinárodní teologické komise
PAPEŽ FRANTIŠEK
Vaše Eminence, drazí bratři a sestry!
Blížíme se k otevření Svaté brány jubilea a právě jsme ukončili 16. řádné shromáždění biskupské synody. Na základě těchto dvou událostí bych se na vás rád obrátil se dvěma myšlenkami: první z nich se týká opětovného postavení Krista do středu pozornosti, druhou je rozvoj teologie synodality.
Vrátit Krista do středu pozornosti. Jubileum nás vyzývá, abychom znovu objevili Kristovu tvář a znovu se v něm soustředili. A během tohoto Svatého roku budeme mít také příležitost oslavit 1700. výročí prvního velkého ekumenického koncilu, nicejského koncilu. Chci se tam vypravit. Tento koncil představuje milník na cestě církve a také celého lidstva, protože víra v Ježíše, Božího Syna, který se stal tělem pro nás lidi a pro naši spásu, zde byla formulována a vyznána jako světlo, které osvětluje smysl skutečnosti a osud celých dějin. Církev tak odpověděla na výzvu apoštola Petra: „Uctívejte Pána, Krista, ve svých srdcích, vždy připraveni odpovědět každému, kdo se vás ptá na naději, která je ve vás“ (1 Petr 3,15).
Tuto výzvu, která je určena všem křesťanům, lze zvláštním způsobem aplikovat na službu, kterou jsou teologové povoláni vykonávat jako službu Božímu lidu: podporovat setkání s Kristem, prohlubovat význam jeho tajemství, abychom lépe pochopili, „jaká je šířka a délka, výška a hloubka, a poznali Kristovu lásku, která převyšuje každé poznání“ (Ef 3,18-19).
Nicejský koncil tím, že prohlásil, že Syn je téže podstaty jako Otec, zdůrazňuje něco podstatného: v Ježíši můžeme poznat Boží tvář a zároveň i tvář člověka, objevujeme se v Synu jako synové a mezi sebou jako bratři. Bratrství zakořeněné v Kristu se pro nás stává základním etickým úkolem. Je tedy důležité, že jste velkou část tohoto plenárního shromáždění věnovali práci na dokumentu, který se snaží ilustrovat současný význam víry vyznané v Niceji. Takový dokument by mohl být v průběhu jubilejního roku neocenitelný k tomu, aby živil a prohluboval víru věřících a vycházeje z Ježíšovy postavy nabídl také vhledy a úvahy užitečné pro nové kulturní a společenské paradigma, inspirované právě Kristovým lidstvím.
Dnes, ve složitém a často polarizovaném světě, tragicky poznamenaném konflikty a násilím, se totiž Boží láska, která se zjevuje v Kristu a je nám darována v Duchu svatém, stává výzvou adresovanou všem, abychom se naučili žít v bratrství a byli budovateli spravedlnosti a míru. Jen tak můžeme zasít semínka naděje všude, kde žijeme.
Vrátit Krista do středu znamená znovu oživit tuto naději a teologie je k tomu povolána neustálou a moudrou prací v dialogu se všemi ostatními vědomostmi.
A dostáváme se k druhému bodu úvah: rozvíjení teologie synodality. Řádné shromáždění biskupské synody věnovalo jeden bod závěrečného dokumentu úkolu teologie v souvislosti s „charismaty, povoláními a službami pro misii“; a formulovalo toto přání: „Shromáždění vyzývá teologické instituce, aby pokračovaly ve výzkumu zaměřeném na objasnění a prohloubení významu synodality“ (č. 67). Taková byla vize svatého Pavla VI. na konci koncilu, když vytvořil Sekretariát biskupské synody. Za téměř 60 let se tato synodální teologie postupně rozvíjela a dnes můžeme říci, že je zralá. A bez tohoto rozměru synodality si dnes nemůžeme představit pastorační péči.
Proto bych vás chtěl vyzvat, abyste vedle ústředního postavení Krista měli na paměti také eklesiologický rozměr, abyste lépe rozvíjeli misijní účel synodality a účast celého Božího lidu v jeho rozmanitosti kultur a tradic. Řekl bych, že nastal čas učinit odvážný krok: rozvinout teologii synodality, teologickou reflexi, která pomáhá, povzbuzuje, doprovází synodální proces, pro novou misijní etapu, kreativnější a odvážnější, inspirovanou kérygmatem a zahrnující všechny složky církve.
Na závěr vám přeji: Kéž jste jako apoštol Jan, který se ve své důvěře milovaného učedníka přiblížil hlavou k Ježíšovu srdci (srov. J 13,25). Jak jsem připomněl v encyklice Dilexit nos, Ježíšovo Srdce „je sjednocujícím principem skutečnosti, protože ‚Kristus je srdcem světa; jeho Pascha smrti a vzkříšení je středem dějin, které jsou díky němu dějinami spásy‘“ (č. 31). Tím, že budete takto spočívat na Srdci Páně, bude vaše teologie čerpat z pramene a přinášet plody v církvi a ve světě.
A klíčovou věcí pro plodnou teologii je neztratit smysl pro humor, prosím! To velmi pomáhá. Duch svatý je ten, kdo nám v tomto rozměru radosti a humoru pomáhá.
Sestry a bratři, děkuji vám za vaši službu. Doprovázím vás svým požehnáním. A prosím vás, abyste se za mě modlili. Děkuji vám.
