František: Jubileum, příležitost k příměří na všech válečných frontách

Vatican News

Svatý rok a papežův sen o světě v míru, kde jsou zbraně uzavřené v arzenálech, ti, kdo je vyrábějí, přestali profitovat ze smrti druhých, na pořadníku není žádný trest smrti, vězňům jsou udělovány „formy amnestie nebo milosti“. František to opakuje v řádcích předmluvy ke knize „Jubileum naděje“, kterou napsal vatikanista Francesco Antonio Grana a kterou vydalo nakladatelství Elledici.

Není to jen vágní pocit

„Jak bych si přál, aby příští jubileum bylo skutečně příznivou příležitostí pro příměří ve všech zemích, kde se bojuje!“, potvrzuje František stejně jako v mnoha svých výzvách. „Z války, z každé války, - to musí být jasné - vždycky všichni vyjdou jako poražení, všichni!“ a „není vítězů a poražených, jsou jen poražení!“, zdůrazňuje a připomíná to, co bylo uvedeno v indikační bule Svatého roku Spes non confundit, tedy že „naděje nezklame“. Protože, jak vysvětlil, nejde o „optimismus ani o neurčitý pozitivní pocit z budoucnosti“, ale o „něco jiného“: „Není to iluze ani emoce. Je to konkrétní ctnost, životní postoj a souvisí s konkrétními rozhodnutími. Naděje je živena závazkem každého člověka k dobru“. „Živit naději,“ pokračoval František, má hodnotu „sociální, intelektuální, duchovní, umělecké a politické činnosti v nejvyšším slova smyslu. Znamená dát své schopnosti a zdroje do služeb obecného dobra“.

Nástroj milosti

Jde o společné dobro, například pro migranty, kteří zažívají paradoxní odyseu zvanou „cesty naděje“, které jsou často „skutečnými cestami zoufalství“, přičemž Středozemní moře se stává „velkým hřbitovem“. Nebo dobro pro vězně, v souvislosti s nimiž papež připomíná, že vyzval k „důstojným podmínkám“ spolu se zrušením trestu smrti, který je hodnocen jako „nepřípustný, protože napadá nedotknutelnost a důstojnost osoby“. Svatý rok, tvrdí František v jedné pasáži preface, „není výlučně ustanovením diktovaným kalendářem, ale skutečným pastoračním nástrojem, který papežové od roku 1300 až do současnosti používali podle potřeb doby, v níž byli povoláni vést církev“.

Moment znovuzrození

V tom příštím, tedy v roce 2025, projdou Svatopetrskou bránou a dalšími třemi papežskými bazilikami miliony poutníků. Rád bych, je papežovým přáním, aby tato pouť nebyla turistickým výletem nebo dosažením cíle, jako je tomu u olympijských her. Přál bych si, aby byla skutečně příležitostí k obrácení, k revizi vlastního života ve světle evangelia“ a aby ‚tuto pouť vždy doprovázelo gesto dobročinnosti, které by se konalo ve skrytu". Kniha také připomíná Piera Giorgia Frassatiho a Carla Acutise, dva mladé muže, kteří budou během jubilea prohlášeni za svaté. O obou František připomíná příklady a slova, že „neproleželi“ svůj život na pohovce, ale s Ježíšem v srdci ukázali krásu lásky, která se stává službou.