Papež: Vraťme do středu zájmu nemocné, často opomíjené kvůli efektivitě

Edoardo Giribaldi - Vatikán

Prosvětlení „temnoty bolesti“, v níž se příliš často ocitají nemocní, vyřazení „ve jménu efektivity a síly“, někdy dokonce „eliminovaní“. Darovat se, zrušit krok za krokem onu „kulturu vyřazování“, vyjít ze „své malé zahrádky“ a oživit vědecký výzkum. To vše v přesvědčení, že v nemoci, „i když se zdá, že je vše ztraceno, je možné doufat“.

Solidarita a blízkost ve světě „poznamenaném individualismem“

Na těchto tématech se zakládal projev papeže Františka ke členům Italské asociace proti leukémii, lymfomu a myelomu (AIL), které přijal dnes 14. prosince v Aule Pavla VI. u příležitosti 55. výročí založení této asociace. Papež na úvod poděkoval delegaci za její angažovanost v četných aktivitách: financování výzkumu, ale také rozvoj specializovaných center, přijímání pacientů a péči o ně v jejich domovech. Jedním slovem „blízkost“, definovaná jako „jedna z Božích vlastností“.

„Vaše je svědectvím solidarity a blízkosti je ještě důležitější ve světě poznamenaném individualismem.“

Papež si připomněl jednu otázku, která mu byla položena o typu „jednoho sdružení, které je příliš individualistické, a já jsem odpověděl: 'Ne, neznám ten typ, ale vím, jaké je jejich motto: Já, já, se mnou a pro mě'. Ve středu já, já, se mnou a pro mě".

Příběhy nemocných, abychom si odpověděli na otázku „proč“

„Společně osvětlíme budoucnost“ je téma zvolené pro toto setkání, z něhož František čerpá první ze tří klíčových slov svého poselství: „osvětlit“. Papež zdůrazňuje, že je třeba osvětlit a vrátit nemocné do středu pozornosti,

„V jiných čistých kulturách jsou nemocní eliminováni, jsou odstraněni, a to je ošklivé, je to špatné.“

Jejich příběhy a vztahy mohou dát „smysl bolesti a poskytnout odpovědi na mnohá ‚proč‘“, rozptýlit „temnotu bolesti a úzkosti“, která často vytváří „osamělost a uzavřenost“.

Darování sebe sama ve stopách Dítěte Ježíše

Druhým slovem je „dar“. Jeho "ctnostná" logika je protilátkou proti konzumu, "který by se zjevně rád zmocnil i našeho života". V perspektivě Vánoc nás František žádá, abychom hleděli na Ježíše, „na to Dítě darované světu, abychom my všichni mohli být spaseni“.

„Čerpejme sílu z jeho křehkosti, útěchu z jeho pláče, odvahu z jeho něhy“.

Naděje v péči a léčbě

Nakonec se papež zastavuje u myšlenky náměstí, místa, kde je Ail přítomen "širokým působením" po celé Itálii. František zdůrazňuje „vůli být s lidmi“, sdílet jejich bolest prostřednictvím „nikdy nevtíravé“ přítomnosti, být „dobrými samaritány“. Tento závazek přináší konkrétní přínos, rozšiřuje „znalosti, které jsou součástí nejlepší italské zdravotnické tradice“, a zajišťuje „pozornost lidem, kteří potřebují cítit doprovod při své terapii“.

„Jste stavebním kamenem při budování dvou nadějí: naděje na vyléčení, to vždy, a naděje na terapii, a to v nejmodernějších modalitách.“