Papež ke Světovému dni míru: Splatit zahraniční dluh uznáním ekologického dluhu
Isabella Piro - Vatikán
„Kéž je rok 2025 rokem, v němž roste mír!“: v návaznosti na Jubileum, které začne 24. prosince, a s ohledem na 58. Světový den míru, který se bude slavit 1. ledna, se papež František znovu dovolává míru, toho 'pravého a trvalého', takového, který přesahuje smluvní půtky či lidské kompromisy, takového, který Bůh dává odzbrojeným srdcím, která nekalkulují, nezabředávají do sobectví a sklíčenosti, aby naopak s nadějí hleděla do budoucnosti.
CELÉ POSELSTVÍ PAPEŽE FRANTIŠKA SI PŘEČTĚTE ZDE
Je třeba kulturní změny proti logice vykořisťování
„Odpusť nám naše viny, dej nám svůj pokoj,“ píše papež František ve svém poselství. Verš modlitby Otče náš se tak stává základem a podnětem k zahájení kulturní změny, v jejímž rámci se vztahy s druhými lidmi již nebudou řídit „logikou vykořisťování“, kdy silnější má navrch nad slabším.
V „propojené globální vesnici“, kterou je dnešní svět, je podle papeže nutné naslouchat volání chudých a země, volání „ohroženého lidstva“, protože „žádný člověk nepřichází na svět, aby byl utlačován“, ale „rodíme se, abychom byli svobodní podle Boží vůle“.
Celé lidstvo je ohroženo nerovností
S připomenutím oněch „struktur hříchu“, na něž v minulosti poukázal již svatý Jan Pavel II. a které se dnes upevňují a udržují „rozsáhlou spoluúčastí“, pak František odsoudil „nerovnosti všeho druhu“, které sužují celou planetu:
Zejména mám na mysli nelidské zacházení s migranty, zhoršování životního prostředí, zmatek, který způsobují dezinformace, odmítání jakéhokoli dialogu a nápadné financování vojenského průmyslu. To vše jsou faktory, které reálně ohrožují existenci celého lidstva.
Zlomit okovy nespravedlnosti, aby se otevřely cesty naděje
Všichni jsme zodpovědní, nabádá římský biskup, a všichni jsme povoláni „zpřetrhat řetězy nespravedlnosti, abychom hlásali Boží spravedlnost“ a iniciovali onu kulturní a strukturální změnu, která nám umožní uznat, že nejsme jen „dlužníky“ Boha a jeho darů, ale také „že potřebujeme jeden druhého, podle logiky sdílené a rozrůzněné odpovědnosti“. Pouze když dovolíme, aby se tyto změny „dotkly našich srdcí“, bude Jubilejní rok „schopen znovu otevřít cestu naděje“ pro každého z nás:
Naděje překypuje štědrostí, je prosta vypočítavosti, nepočítá s kapsami dlužníků, nejde jí o vlastní zisk, ale má na mysli jen jeden cíl: pozvednout padlé, obvázat zlomená srdce, osvobodit od všech forem otroctví.
Splatit zahraniční dluh uznáním ekologického dluhu
Papež tedy navrhuje tři „možné kroky“ pro rok 2025: první se týká oněch „dvou stran téže mince“, jimiž jsou zahraniční dluh a ekologický dluh a které živí logiku, vedoucí nejbohatší země k tomu, aby bezohledně vykořisťovaly „lidské a přírodní“ zdroje nejchudších zemí, „aby uspokojily potřeby svých vlastních trhů“:
Vyzývám mezinárodní společenství, aby přijalo opatření k odpuštění zahraničního dluhu a uznalo existenci ekologického dluhu mezi Severem a Jihem. Je to výzva k solidaritě, ale především ke spravedlnosti.
Zrušit trest smrti ve všech zemích
Druhým opatřením je „pevný závazek podporovat úctu k důstojnosti lidské osoby od početí až po přirozenou smrt“. A na podporu „kultury života“ papež naznačuje „konkrétní gesto“:
Mám na mysli zrušení trestu smrti ve všech zemích. Toto opatření totiž kromě toho, že ohrožuje nedotknutelnost života, likviduje veškerou lidskou naději na odpuštění a obnovu.
Investujte do boje proti hladu, ne do zbrojení
V zájmu „budování nových cest míru“ v „této době poznamenané válkami“ František navíc doufá, po vzoru Pavla VI. a Benedikta XVI., že dojde k přehodnocení finančních investic:
Použijme alespoň pevně stanovené procento peněz vynakládaných na zbrojení na zřízení Světového fondu, který by definitivně odstranil hlad a usnadnil v nejchudších zemích vzdělávací aktivity a činnosti zaměřené na podporu udržitelného rozvoje, boj proti klimatickým změnám.
Neozbrojené srdce slyší volání chudých
Kdo podnikne tato tři gesta, pokračuje papež, uvidí, že se blíží cíl „vytouženého“ míru, protože ten „nepřichází pouze s koncem války, ale se začátkem nového světa, světa, v němž objevíme sami sebe jako odlišné, jednotnější a více bratrské“. Poselství končí modlitbou, „aby Bůh udělil svůj mír každému člověku dobré vůle“:
Tomu, kdo si nechá odzbrojit srdce, tomu, kdo s nadějí chce odpustit viny svým bratrům, tomu, kdo beze strachu vyznává, že je tvým dlužníkem, tomu, kdo nezůstává hluchý k volání těch nejchudších.
