Papež František: K nastolení trvalého míru je třeba dialogu a diplomacie

Tiziana Campisi - Vatikán

Je třeba „odhodlaně pracovat“, aby se naděje, kterou nám dává víra a láska Ježíše Krista, a která je tedy založena na lásce, „proměnila v mír pro tento svět“, je třeba opustit „logiku násilí“ a zapojit se do dialogu a diplomacie, „abychom s odvahou a tvořivostí budovali prostor pro jednání směřující k trvalému míru“, napsal papež v poselství účastníkům VI. mezinárodní konference „Za rovnováhu ve světě“, která byla zahájena 28. ledna v kubánské Havaně a skončí 31. ledna. Papež ve svém poselství upozorňuje, že žádné úsilí nebude úspěšné, „pokud se nepodaří zajistit, aby každý člověk, kterému zběsilé tempo života, obavy o budoucnost, nedostatek jistoty zaměstnání a odpovídající sociální ochrany, či sociální modely, jejichž program je diktován honbou za ziskem, a nikoliv péčí o vztahy, brání otevřít se nadšeně životu, mohl hledět do budoucnosti s nadějí“.

Kéž instituce a společnost pracují pro všechny

Podle Františka „je třeba ocenit všechny iniciativy, které se snaží otevřít cesty mnoha bratrům a sestrám žijícím v obtížných podmínkách, ať už je jejich příčina jakákoli. Instituce a celá společnost „ve spolupráci se všemi sociálními činiteli“ musí podnikat „iniciativy a cesty, které jim navrátí důvěru v sebe sama a ve společnost“, navrhuje papež s tím, že „do centra pozornosti musí být postaveni chudí a nemocní, mladí a staří, migranti a vysídlené osoby, včetně těch, kteří byli zbaveni svobody“. „Ať nikdo není vyloučen a ať všichni vidí, že je respektována jejich lidská důstojnost,“ žádá a dále doporučuje, aby „dobrovolníci a profesionálové zapojení do těchto oblastí měli vždy k dispozici vhodné prostředky a mohli toto povzbuzení vykonávat ve prospěch celého lidstva“.

Nenechte se přemoci zlem

V poselství papež připomíná, že právě naději, „jako výzvu všem lidem dobré vůle“, chtěl věnovat tento Jubilejní rok, „rok milosti“ a „příležitosti k obnovení míru a sociálního bratrství prostřednictvím odpuštění a smíření“, jak připomíná bula Spes non confundit. A z tohoto důvodu táž bula navrhla „řadu znamení a výzev k naději“, které by měly být přijaty „na sociální a kulturní úrovni“, aby se v dnešním světě znovu objevila „tato vzácná ctnost“ a věnovala se „pozornost mnohému dobrému, které je ve světě přítomno, aby se neupadlo do pokušení zahlcenosti zlem a násilím“.

Sdílet utrpení a práci druhých

Právě „naděje se ukazuje jako velmi vhodná hodnota“ pro fórum probíhající v kubánské metropoli, které si klade za cíl být otevřené, pluralitní a multidisciplinární a zkoumat „důvody, které hýbou lidským srdcem“, poznamenal František. Naděje, která, jak čteme v encyklice Dilexit nos, „nám umožňuje ochotu sdílet utrpení, únavu, zklamání a obavy“, které provázejí život každého člověka a každé společnosti“. Je třeba „rozpoznat v každém muži a ženě Boží obraz“, pokračuje František a vybízí „k bratrství a sesterství, začlenění do lidské rodiny a rodiny Božích dětí“. A to „i mimo oblast víry“, protože všichni jsme „povoláni žít v bratrské vděčnosti a vše, co děláme pro druhé, se nás týká jako jednotlivců i jako společnosti“. „Poučme se z této lekce lásky,“ nabádá papež, ‚a budujme naději v této rovnováze, která se snaží zaručit všem to, co potřebují‘. K tomu, uzavírá, je třeba naučit se „dělit s chudými“ a „velkoryse se otevřít druhým, abychom uměli přispět ke společnému dobru tím, co jsme a co máme“.