PODCAST: Papežova katecheze o dětech – „Otcem nejmilovanější“
Lc 18,15-17
Dobrý den, drazí bratři a sestry!
Rád bych tuto a následující katechezi věnoval dětem a zamyslel se nad metlou spočívající v dětské práci.
I když se dnes umíme podívat na Mars nebo do virtuálních světů, těžko se díváme do očí dítěti, které zůstalo na okraji a je vykořisťováno a zneužíváno. Století, které generuje umělou inteligenci a navrhuje multiplanetární existence, se ještě nevyrovnalo s pohromou ponižovaného, vykořisťovaného a smrtelně zraněného dětství. Zamysleme se nad tím.
Nejprve si položme otázku: Jaké poselství nám o dětech dává Písmo svaté? Je zajímavé, že slovo, které se ve Starém zákoně po božském jménu Jahve opakuje nejčastěji, je slovo ben, tj. „syn“: téměř pěttisíckrát. „Hle, Hospodinovým darem jsou synové (ben), odměnou je plod lůna“ (Žl 127,3). Děti jsou Božím darem. Bohužel se s tímto darem vždy nezachází s úctou. Sama Bible nás zavádí na dějinné cesty, kde zní písně radosti, ale také se ozývá křik obětí. Například v knize Pláč čteme: „Jazyk se kojenci lepí žízní k patru; maličcí žádají chléb, nemá jim ho kdo lámat“ (4,4); a prorok Nahum při vzpomínce na to, co se dělo ve starověkých městech Théby a Ninive, píše: „Maličcí jsou rozráženi na rozích všech ulic“ (3,10). Pomysleme na to, kolik dětí dnes umírá hlady a strádáním nebo je roztrhají bomby.
I nad novorozeným Ježíšem se okamžitě rozpoutá bouře Herodova násilí, které vyvraždí betlémské děti. Je to temné drama, které se v dějinách opakuje i v jiných podobách. Pro Ježíše a jeho rodiče se tu navíc odehrává zlý sen, že se stanou uprchlíky v cizí zemi, jak se to děje i dnes tolika lidem (srov. Mt 2,13-18), tolika dětem. Po této bouři Ježíš vyrůstá ve vesnici, o níž se Starý zákon nikdy nezmiňuje, v Nazaretu; učí se tesařskému řemeslu svého zákonitého otce Josefa (srov. Mk 6,3; Mt 13,55). Tak „dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním“ (Lk 2,40).
Za svého veřejného života chodil Ježíš se svými učedníky kázat po vesnicích. Jednoho dne k němu přistoupilo několik matek a předložily mu své děti k požehnání, ale učedníci je pokárali. Tehdy Ježíš porušil tradici, která považovala dítě pouze za pasivní objekt, zavolal učedníky k sobě a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým, jako jsou ony, patří Boží království.“ A tak ukazuje na malé děti jako na vzor pro dospělé. A slavnostně dodává: „Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něj nevejde“ (Lk 18,16-17).
V podobném úryvku Ježíš přivolává dítě, staví ho mezi učedníky a říká: „Jestliže znovu nebudete jako děti, jistě nevejdete do nebeského království“ (Mt 18,3). A pak varuje: „Kdo však jedno z těchto nepatrných, které ve mě věří, svede ke hříchu, pro toho by bylo lépe, aby mu byl pověšen na krk mlýnský kámen a aby byl potopen hluboko do moře“ (Mt 18,6).
Bratři a sestry, učedníci Ježíše Krista by nikdy neměli dopustit, aby děti byly zanedbávány nebo aby se s nimi špatně zacházelo, aby byly zbaveny svých práv, aby nebyly milovány a chráněny. Křesťané mají povinnost horlivě předcházet násilí nebo zneužívání dětí a důrazně je odsuzovat.
Dokonce i dnes je příliš mnoho dětí nuceno pracovat. Ale dítě, které se neusmívá, dítě, které nesní, nebude schopno poznat nebo rozvinout své nadání. Všude na zemi jsou děti vykořisťované ekonomikou, která si neváží života; ekonomikou, která tím spaluje naši největší zásobárnu naděje a lásky. Děti však mají v Božím srdci zvláštní místo a každý, kdo dítěti ublíží, se mu bude muset zodpovídat.
Drazí bratři a sestry, ti, kdo se uznávají za Boží děti, a zejména ti, kdo jsou posláni přinášet druhým radostnou zvěst evangelia, nemohou zůstat lhostejní; nemohou se smířit s tím, že maličké sestry a bratři, místo aby byli milováni a chráněni, jsou okrádáni o své dětství, o své sny, jsou obětí vykořisťování a marginalizace.
Prosme proto Hospodina, aby otevřel naši mysl a srdce péči a něze a aby každé dítě na světě rostlo ve věku, moudrosti a milosti (srov. Lk 2,52), přijímalo a dávalo lásku. Děkuji.
