Templetonovu cenu obdržel genetik a věřící vědec, Francis Collins

Věda je “příležitostí k modlitbě”, dozvídáme se z Collinsovy knihy “Boží řeč” (česky Columbus, 2012), v níž popisuje své postupné setkávání s Bohem: “Existuje nějaký Bůh, který se o mne stará? Této otázce jsem se po čtvrtstoletí vyhýbal a byla mi nepříjemná. Neměl jsem nic, oč bych se mohl opřít při hledání odpovědí, které možná vůbec neexistovaly”, líčí cestu od ateismu před agnosticismus ke křesťanství, kterou nakonec zpečetilo jmenování do Papežské akademie věd papežem Benediktem XVI. (2009).

Dnes se našemu portálu svěřuje s překvapením, které v něm nominace vyvolala: “Nikdy bych si nemyslel, že bych se mohl přiblížit k úrovni slavných držitelů Templetonovy ceny – Matce Tereze, Billymu Grahamovi či arcibiskupovi Desmondovi Tutuovi. Nepovažuji se za odborníka v teologii, avšak stát po jejich boku je nesmírná pocta.”  Jak se nicméně zdůvodňuje v prohlášení k udělení ceny, Collins svou prací dokazuje, že “náboženská víra může motivovat a inspirovat rigorózní vědecké bádání”.

Jakkoli se tyto dva světy často považují za neslučitelné, podle Collinsovy zkušenosti stojí v dialogu: “Myslím, že nám Bůh daroval dvě knihy. Knihu Božího slova, tedy Bibli, kterou denně čtu, a knihu Božího díla, tedy stvoření. Skrze vědu můžeme docenit velikost Božího stvoření, čímž se stává jakýmsi druhem adorace. Věda nám sděluje, že Stvořitel má nesmírnou inteligenci, je to velice dobrý fyzik a matematik, ale zároveň nám všemožně naznačuje, že nás zná a zajímá se o nás.”

Collins plně souzní s vizí stvoření, jak ji papež František předkládá v encyklice Laudato si´. V současné době, jak dodává, se zabývá zkoumáním léčby koronaviru a případné vakcíny. Na ožehavou otázku, proč milující Bůh dopouští tolik utrpení, neváhá odpovědět: “Pro věřící je to těžká zkouška, ovšem sama víra nám napovídá, že Bůh chápe naše obtíže. Ježíš Kristus při smrti na kříži trpěl nepředstavitelným způsobem. A proto Bohu nemusím vysvětlovat, proč je utrpení tak strašné.”

(jag)