Cesta do Iráku jako zásadní krok v mezináboženském dialogu
Františkovo setkání s Al-Sistáním sice nevedlo k podpisu nového dokumentu o všeobecném bratrství, avšak ještě téhož dne – 6. března – irácký premiér Mustafa Kázimí vyhlásil „Národní den tolerance a koexistence“, který se poprvé bude slavit příštího roku, ale již existuje jeho logo, zobrazující symboly různých náboženství. Obdobně vedlo abúdhábské prohlášení k založení Mezinárodního dne lidského bratrství, který OSN stanovila každoročně na 4. únor. Podle Mokraniho, který vyučuje koranická studia a islámskou antropologii na Gregoriánské univerzitě a působí rovněž na Papežském institutu arabistiky a islámských studií, se nyní otevřela cesta k šíitismu jako druhému křídlu islámského světa.
„Al-Sistání se navíc těší veliké důvěryhodnosti. Sledují ho miliony lidí v Iráku, Indii, Pákistánu, Íránu, Libanonu, a je tedy člověkem, jehož slovo má mezinárodní dopad, úctu a váhu. Zároveň se jedná o asketu, který vede velice strohý a chudý život, přestože dostává mnoho darů na charitu a spravuje veliký peněžní fond, protože jeho poměrně rozsáhlé společenství mu dává peníze na pomoc chudým. Al-Sistání tedy znamená záruku také pro křesťany. Papež při setkání s ním vyzdvihl ideu iráckého státu jako demokratického, inkluzivního útvaru, který respektuje menšiny a lidská práva. To potvrzuje, že přítomnost křesťanů a jejich síla v Iráku a na Blízkém východě všeobecně vychází ze silného, jednotného, demokratického a inkluzivního státu, který jim poskytuje plné občanství.“
Ovšem také papež František není v muslimském světě neznámý, pokračuje tuniský teolog.
„Papež vykonal mnoho cest a setkal se s významnými představiteli islámského světa – sunnity i šíity. Existuje ještě třetí odnož, Íbádíja, což je minoritní větev islámu přítomná v Ománu. Papež si vždy zachoval otevřenost a hájil islám a muslimy i tehdy, když jejich obraz poskvrnil terorismus. Stále totiž rozlišoval mezi islámem jako náboženstvím a lidským dědictvím na jedné straně a teroristickými činy, které zneužívají Boží jméno, na straně druhé. Toto rozlišení u něj bylo zcela zřejmé a proto lze říci, že arabský a islámský svět papežovi důvěřuje, vidí ho a sleduje, protože zprávy se dnes dostanou všude. Muslimové znají jeho stanoviska, dokumenty, které napsal a to vše budí důvěru v něj jako člověka, který se ve svém prorockém a kritickém vědomí snaží pokorně a láskyplně přivádět k jednotě.“
Uzavírá pro naše mikrofony Adnane Mokrani, který jako první muslimský teolog vyučuje na papežských univerzitách.
(jag)
