Knižní rozhovor s hrdinskou sestrou z Myanmaru: Zabijte mě, ne lidi!
Prožíváme hrůzu, ale doufám, že jednoho dne nastane pokoj a spravedlnost zvítězí, říká v knižním rozhovoru sestra Ann Rose. Pracuje jako zdravotní sestra v nemocnici vedené její řeholní kongregací sv. Františka Xaverského ve městě Myitkyina. Italský novinář Gerolamo Fazzini, který rozhovor vedl, přiznává že jej okouzlila prostota a zároveň hluboká víra myanmarské řeholnice
„Je v ní prostota a velikost zároveň. Když vypráví svůj životní příběh, když mluví o své rodině a povolání , je zřejmé, že pochází z prostých poměrů. Její otec se plně věnoval katechezi. Mimořádná je však na této řeholnici nejen odvaha, kterou prokázala tváří v tvář ozbrojencům, když klečela na ulici a padaly na ní kameny, nýbrž také víra, která ji vedla. V rozhovoru mluví totiž velmi jasně: „Cítila jsem, že to musím udělat. Bůh mě k tomu přivedl a Duch Svatý byl v té chvíli se mnou.” Na adresu ozbrojenců užívá dosti tvrdá, příkrá slova, ale zároveň se za ně modlí, za jejich obrácení, a vidí také to, že někteří z nich by chtěli stát na straně národa, ale jejich nadřízení jim to nedovolí. Působila na mě po této stránce velmi duchapřítomně a také velmi křesťansky. O možnosti odpuštění mluví velmi evangelním stylem.”
Gerolamo Fazzini se situací v Myanmaru dlouhodobě zabývá. Naději současné revolty proti nastolení vojenského režimu spatřuje zejména v mladých lidech. Do protestů se nicméně zapojili lidé napříč věkovými kategoriemi, náboženstvími a etniky, kterých je v Myanmaru 136. Mladí si však uvědomují, že se nechtějí vrátit do temných let, jaká prožili jejich rodiče. Okusili demokracii a chtějí v ní žít dále, dodává italský novinář. Připomíná také, že katolická církev se do revolty otevřeně zapojila.
„Ano, není to jen ona. Do ulic hlavního města a dalších měst vyšli kněží, bohoslovci, mnoho laiků… To všechno je znamením, že katolická církev se tentokrát více než kdy dříve postavila na stranu lidí. V zemi, kde – podobně jako v mnoha dalších asijských oblastech – potkáváme předsudek, který v katolickém náboženství vidí něco nevyhnutelně cizího, církev vstoupila naplno do této situace, aby řekla: Jsme solidární s národem, jsme na stejné straně a riskujeme, tak jako jeho lidé. Nezapomeňme, že například v prvních dnech protestů arcibiskup Mandalay, druhého největšího myanmarského města, byl vyfotografován s gestem (třemi vztyčenými prsty), kterým se přihlašoval k hnutí občanské neposlušnosti proti aroganci vojáků. Jak je známo kardinál Bo velmi jasnými slovy vyjádřil, kde stojí církev.“
Připomíná italský novinář Gerolamo Fazzini. Hlavním problémem současné situace v Myanmaru je skutečnost, že armáda je stát ve státě, nepředstavuje pouze vojenskou moc. Drží dvě velké holdingové společnosti, spravující státní podniky, nemocnice, pozemky a nemovitosti. Jde tedy o spleť politických a hospodářských prvků. Sestra Ann Rose nás tedy prosí zejména o to, abychom nezapomněli na boj tohoto národa a jeho utrpení, a také na to, že jde o další geopolitický a ekonomický zápas, v části světa, kde není nouze o evropské firmy a zájmy.
(job)
