Macron byl zvolen znovu. Reakce francouzských biskupů

Jean-Charles Putzolu a Benedetta Capelli – Vatican News

Emmanuela Macrona dělí od Marine Le Penové více než 5 a půl milionu hlasů, tedy něco přes 17 procentních bodů, přičemž první jmenovaný zopakoval úspěch z doby před pěti lety, kdy však ve druhém kole proti stejné političce získal ještě větší náskok. Čtyřiačtyřicetiletý proevropský prezident ve svém projevu uvedl, že jeho úkolem bude reagovat na hněv těch, kteří ve jménu změny volili krajní pravici.

Francie v silnější Evropě

Ruku v ruce s manželkou Brigitte před Eiffelovou věží Macron, viditelně dojatý, hovořil o Ukrajině a zopakoval svůj závazek "svobodnější, ekologičtější Francie pro silnější Evropu". Marine Le Penová také sebevědomě hleděla do budoucnosti a vyhlížela červnové komunální volby, které podle ní budou " výrazným vítězstvím".

Mezinárodní reakce

Americký prezident Biden Macronovi popřál vše dobré a přislíbil, že bude spolupracovat na "obraně demokracie", zejména na podpoře Ukrajiny. "Společně posuneme Francii a Evropu kupředu," prohlásila předsedkyně Evropské komise von der Leyenová a zopakovala tak jednomyslné stanovisko nejvyšších evropských institucí. Reakce italského premiéra Draghiho: "Skvělá zpráva pro celou Evropu".

Biskupové: hlasování svědomí, které upozorňuje na trhliny

Francouzští biskupové po celou dobu prezidentské kampaně vyzývali občany, aby hlasovali podle svého svědomí, ve světle evangelia a sociální nauky církve. Přístup biskupů byl tedy opatrný.

Mons. Eric de Moulins Beaufort, předseda Francouzské biskupské konference, nabízí svou analýzu a věnuje se hlavním výzvám, kterým znovuzvolený prezident čelí.

Jak hodnotíte výsledky?

Francouzi se nepochybně rozhodli racionálně. Většina nechtěla podpořit dobrodružství, které by představovalo zvolení Marine Le Penové, a nepochybně odmítla řadu opatření, která ohlásila. Nyní jsou tyto volby realitou. Stále více se projevuje jakýsi názorový rozkol ve Francii, který je nejen geografický, ale také mezi vyššími a nižšími vrstvami. A to je pro budoucnost naší země znepokojující.

Jednou z velkých výzev tohoto nového pětiletého období bude chudoba: ve Francii žije 9,3 milionu chudých lidí. Jak můžeme věnovat pozornost těm nejzranitelnějším?

Zdá se mi, že vidíme limity modelu rozvoje, který nás provází od druhé světové války. Vidíme to z hlediska distribuce prostředků, vidíme to z hlediska ekologické krize, vidíme to z hlediska sociální krize a roztříštěnosti naší země. A je zřejmé, že se dotýkáme podmínek obecného systému, ale zároveň se snažíme představit si systém jiný.

Postoj Emmanuela Macrona k bioetickým otázkám - náhradní mateřství, konec života - vyvolává v katolické církvi znepokojení. Jaké je vaše poselství k těmto otázkám?

Zdá se mi, že křížem a zároveň slávou církve v nadcházejícím čase je nést dál silnou a jasnou myšlenku, že lidský život je krásný a hodný toho, aby byl žit, a že k němu patří i utrpení. V hypertechnickém světě, jako je ten náš, je velké pokušení chtít vyřešit všechny těžkosti a životní zkoušky technickými prostředky. K tomu se přidává více či méně vědomé spojenectví s tím, co lze nazvat trhem s ukončováním života nebo trhem s lékařsky asistovanou reprodukcí či náhradním mateřstvím. Naším úkolem je hájit hluboký smysl aktu plození a hluboký smysl lidského života, prožívaného až do konce v důvěře a odevzdanosti. Zde je jistě prostor pro pokrok.

V prohlášení vydaném v úterý 8. února vyjadřuje předsednictví Komise biskupských konferencí Evropské unie (COMECE) hluboké znepokojení... Co můžeme očekávat od evropského projektu v kontextu napětí?

Evropa může být klidná, i když se musí sama znovuobjevit. Evropská unie je velkým úspěchem, ale zároveň vidíme, že je to jedna z otázek, která naše současníky či občany znepokojuje, která je zcela nepřesvědčuje. Evropa jako faktor míru a sjednocení národů je krásná a dobrá věc, kterou je třeba zachovat. Můžeme si myslet, že prezident Macron bude pokračovat v nastoupené linii. Evropská unie se však musí znovuobjevit a být přesvědčivá pro své občany, zejména pro ty, kteří se právem či neprávem cítí vyloučeni z výhod globalizace.

Jak dnes hlasují katolíci?

Bylo by zajímavé zjistit, kdo jsou katolíci, kteří odpovídají na otázku: Jsem katolík a volím - a jak volím? Katolíci se podílejí na životě celého národa a jeho vývoji. Měli bychom se podívat i na jiná náboženství, vždy mluvíme o hlasech katolíků, ale bylo by zajímavé podívat se na hlasy jiných náboženství a nevěřících a pokusit se je přesněji analyzovat. Vidíme potřebu kolektivního projektu, ale také obtížnost nalezení kolektivního projektu, který by lidi skutečně sjednotil, a to mimo společenské třídy a náboženskou příslušnost. A právě v tom je dnešní politika ztracená.

(vac)