Světové dny mládeže v Lisabonu a mezináboženský dialog

Elena Dini – L´Osservatore Romano

Mezi půldruhým milionem mladých lidí, kteří se sešli v Lisabonu na Světovém setkání mládeže, nezůstala bez povšimnutí přítomnost představitelů jiných náboženství. Jako například buddhistický mnich Ashin Mandarlankara z Myanmaru, kterého v ulicích Lisabonu zastavovali mladí lidé, aby zjistili, ke kterému společenství patří.

Mezinárodní Centrum pro mezináboženský a interkulturní dialog krále Abdulláha bin Abdulazíza (Kaiciid) se sídlem v Lisabonu dalo při této příležitosti dohromady skupinu členů z různých náboženských komunit a geografických prostředí, aby během Světových dnů mládeže nabídli mezináboženskou přítomnost prostřednictvím akcí otevřených mladým lidem, kteří zaplnili lisabonské ulice.

V úterý 1. srpna se v kulturním centru Belém naproti tzv. „Městu radosti“ konal panel na téma mládež a mezináboženský dialog. Mezi řečníky byl i rabín Ioni Shalom z latinskoamerického Světového židovského kongresu, který vyprávěl o svých zkušenostech z mezináboženské návštěvy Izraele se skupinou kněží.

„Navštívili jsme nemocnici a mezi pacienty bylo dítě, které bylo v Sýrii zasaženo nášlapnou minou“, vysvětlil. „S jedním knězem jsme k němu přistoupili, vzali ho za ruku a modlili se. Kněz španělsky a já hebrejsky. Dítě nerozumělo jedinému slovu, ale pochopilo význam všeho. Kromě slov jsme zažili i podstatu mezináboženského dialogu“. Když rabín Shalom hovořil o důvodu své přítomnosti v Lisabonu, pokračoval: „Jsem zde, protože tyto dny jsou pro vás katolíky důležité. Chci vám říci, že jsem zde a že se mnou můžete počítat. Mezináboženský dialog je o to důležitější, když ho prožívají mladí lidé, protože když máte strom a nestaráte se o něj od kořenů, pak už může být pozdě“.

Mezi aktivity, které Centrum Kaiciid navrhlo na následující den, patřilo promítání dokumentárního filmu v kině São Jorge v centru Lisabonu. Přibližně 200 mladých lidí zhlédlo film „Justine: Cesta stipendistky“ o příběhu Justine Aumy, ugandské biomedicínské inženýrky a lékařky pracující v oblasti s muslimskou většinou. Justine, hluboce angažovaná ve své katolické komunitě v Mbale s mládeží z farnosti a aktivistka v mezináboženském dialogu, vyprávěla svůj příběh laické ženy sloužící církvi, která spojuje náboženské představitele z různých místních komunit, aby řešili společné výzvy v postcovidské době. Justine byla také součástí malé mezináboženské delegace, která se v pátek 4. srpna dopoledne setkala s papežem Františkem na apoštolské nunciatuře Svatého stolce v Lisabonu.

„Chtěla bych mu poděkovat za jeho angažovanost v dialogu a přijímání jiných náboženství a všech potřebných“, sdělila Justine o tom, co by chtěla papeži před tímto setkáním říci. Pokud jde o mladé lidi, Justine všechny vyzvala: „Nesmíme tolik mluvit, ale vytvořit jim prostor k jednání“.

Yossr Baaziz, mladá tuniská muslimka a celosvětová zástupkyně mládeže Světové organizace skautského hnutí (WOSM), hovořila s mladými lidmi o svých zkušenostech, když ve čtvrtek 3. a v pátek 4. srpna zprostředkovala, mimo jiné, setkání s deskovou hrou „Dialog“, která umožnila různým skupinám mladých lidí konfrontovat se a lépe se poznat v uvolněné atmosféře, kde nebyla nouze o smích. Baaziz se také podělila o svůj sen: „Byla bych ráda, kdyby jednou tyto Světové dny mládeže nebyly jen pro katolíky, ale aby se jich mohli zúčastnit i jiní mladí lidé. Jsem tady a hodně jsem se toho naučila. Představuji si, jaký dopad by taková zkušenost mohla mít na životy mnoha dalších mladých lidí!“.

Při pohledu na mladé lidi shromážděné v Lisabonu mnich Ashin Mandarlankara poznamenává: „Buddhistická mládež v mé zemi nemá žádného vůdce a žádnou vizi. A naši mladí katolíci se nemohli zúčastnit kvůli potížím se získáním víz v důsledku politické krize v Myanmaru“. Pro Mandarlankaru, který strávil letošní rok v Římě jako stipendista Centra Jana Pavla II. pro mezináboženský dialog, má politický problém v jeho zemi velký dopad na život mladých lidí. Ti, kteří se rozhodnou vstoupit do buddhistického kláštera, mají zakázáno studovat světské obory a od útlého věku mohou studovat pouze náboženské předměty.

Tyto dny pro něj byly výjimečné: kromě soukromého setkání se Svatým otcem „chůze po ulicích v mnišském oblečení, ale s odznakem Světových dní mládeže, dávala mladým lidem pocit, že jsem jeden z nich, a přesto jsem jiný. A to byla velká příležitost, pro mě i pro ně“.