Obyvatelé Gazy při setkání s papežem Františkem: Teď už nám nic nezbývá
Beatrice Guarrera
Nejsme jen čísla. Ještě před čtyřmi dny žila Suhair Anastastová ve městě Gaza jako uprchlice v katolické farnosti Svaté rodiny. Ve středu 22. listopadu byla ve Vatikánu, ve skupině Palestinců, kteří se setkali s papežem Františkem na okraj středeční generální audience. Podařilo se mi dostat z Gazy spolu s mou šestnáctiletou dcerou díky kanadskému pasu, vysvětluje Suhair. Při setkání s papežem jsme každý vyprávěl, čím jsme si prošli. Každý měl jiný příběh, ale všechny končily stejně: Lidé v Gaze umírají.
Palestinská žena vysvětluje, že byla jednou z těch, kteří měli štěstí a mohli se uchýlit do kostela, který stejně nebyl bezpečným místem: Doma žádná bezpečná místa nejsou. Jdete spát a nevíte, jestli se druhý den ráno probudíte. Je to strašná zkušenost. Když tam všechny necháte za sebou, cítíte se opravdu provinile. Právě pocit viny a strach z nebezpečí na cestě zdržel její odjezd z města Gazy, přestože na začátku listopadu získala povolení k cestě na jih, aby se dostala na přechod Rafáh a poté dorazila do Egypta. Jakmile padlo rozhodnutí odejít, nastala cesta peklem: Bylo nás sedm lidí, včetně sedmiletého a ročního dítěte. Nejprve jsme dlouho jeli vozem. Pak jsme se vydali pěšky, zatímco jsme kolem sebe slyšeli boje, bomby, střelbu. Ale nemohli jsme nic dělat, jen jít a držet bílou vlajku vysoko. Bylo to děsivé. Ono sedmileté dítě se stále ptalo: Mami, zemřeme? Ne, odpověděla jeho matka, jen jdi dál a všechno bude v pořádku. Jsem šťastná, že se nám podařilo odejít, ale jsou tam lidé, kteří tam stále jsou.
Suhair a všichni členové skupiny Palestinců, které papež přijal, přišli kvůli izraelskému ostřelování o přátele a členy rodiny. 'Nejtěžší je,' říká Suhair, 'když nevíte, co se kolem vás děje. Někdy si myslíte, že když se vám něco stane, vaše rodina se o tom ani nedozví'. Její rodina na ni čeká v Jordánsku, kde žijí její další dva synové, kteří studují na univerzitě. Sním o bezpečném životě. Teď nemáme nic. Po tom všem, co jsme zažili, nemáme žádné plány do budoucna. Každý by chtěl pro své děti to nejlepší a já doufám, že to bude možné. Doufám, že bude možné vrátit se do Gazy, uzavírá palestinská žena.
