Sto dní nablízku těm, kteří trpí

Andrea Tornielli – ediční ředitel Vatican News

Připomínat si dobu, která uplynula od určité tragédie, je velmi smutné. Vzpomínat na ni v čase, kdy se tragédie stále ještě odehrává, je strašné.

Od 7. října drží Hamás v tunelech pod Gazou 136 mužů, žen a dětí jako rukojmí. O nich a jejich stavu není nic známo. Zveřejňujeme dojemný příspěvek Rachel Goldberg Polinové, plný bolesti, ale i lásky. O jejím 23letém synovi Heršovi se od onoho tragického rána nic neví, jen to, že možná přišel o ruku.

Stojíme při Rachel nejen pro její důstojné utrpení, ale především pro to, co říká a píše. Pro její odvážné uvědomění, že i na druhé straně zdi jsou matky, které trpí jako ona. A mnoho z nich truchlí nad dětmi, které ztratily. Její odvážný hlas v kontextu, kde převládá hněv a pomsta, riskuje, že se bude zdát osamělý. Ale není tomu tak. Pouze z uznání bolesti druhých i své vlastní může vyrůst mír a odpuštění.

Ráchelina slova jsou i našimi slovy. Jsou to slova papeže Františka, který nás vyzývá k rovnocenné blízkosti. Blízkosti k těm, kteří trpí, k těm, kteří umírají, k těm, kterým nic nezbylo. Tato blízkost k trpícím na obou stranách je často interpretována jako nestrannost. V této válce však nejsme neutrální. Jsme s plným přesvědčením na jedné straně, na straně obětí, na straně trpících. Jsme na straně 22 000 mrtvých pod troskami Gazy, na straně 10 000 zabitých dětí. Jsme na straně nevinných, kteří byli 7. října barbarsky zavražděni v kibucech. Protože oběť každého života je nezhojitelnou ranou. Ráchel to pochopila. A my s ní.