Překážky na cestě k míru a olivovník zasazený ve Vatikánských zahradách
otec Ibrahim Faltas ofm, Vikář Kustodie Svaté země
V roce 2014 papež František přednesl modlitbu, která hluboce odráží mírové poslání jeho služby. Papež František se modlil těmito slovy:
Pane, Bože míru, slyš naši modlitbu!
Mnohokrát a dlouhá léta jsme zkoušeli řešit svoje konflikty svými silami a také svými zbraněmi. Tolik nevraživosti a temnot, tolik prolité krve, tolik zmařených životů, tolik pohřbených nadějí... a naše naděje byly marné. Nyní, Pane, pomoz Ty! Daruj nám pokoj, nauč nás pokoji, doveď nás k pokoji. Otevři naše oči a naše srdce a dej nám odvahu říci: „už nikdy válka“, „válka ničí všechno“. Vlij nám odvahu konat konkrétní gesta vytvářející pokoj. Amen.
Pane, Bože Abrahamův a proroků, Bože lásky, který jsi nás stvořil a voláš nás, abychom žili jako bratři, daruj nám sílu být denně tvůrci pokoje, daruj nám schopnost hledět dobrotivě na všechny bratry, které potkáme na svojí cestě. Uschopni nás slyšet volání našich občanů, kteří nás žádají, abychom přetvořili svoje zbraně na nástroje míru, naše strachy v důvěru a naše napětí na odpuštění. Uchovej v nás planoucí naději, abychom se s trpělivou vytrvalostí rozhodovali pro dialog a smíření, aby konečně zvítězil pokoj. Ať jsou z každého srdce odstraněna slova: rozdělení, nenávist a válka. Pane, odzbroj jazyk i ruce, obnov srdce a mysl, aby slovem, které nás k sobě přivádí, bylo vždycky „bratr“, „sestra“ a stylem našeho života se stal šalom, pokoj a salam!
Papeži Františkovi se nepodařilo sblížit oba prezidenty, když jako poutník navštívil Svatou zemi, ale o dva týdny později je pozval do Vatikánu na historické setkání spolu s ekumenickým patriarchou Bartolomějem.
V roce 2014 byl zasazen olivovník, v roce 2024 tento strom, vzrostlý a bující, stále a stále potřebuje péči a životodárnou vodu. Trvalé nasazení papeže Františka a jeho neustálé svědectví o míru se dostalo všude po světě, aby dalo lidstvu naději, ale ti, kteří by měli a musí zastavit zbrojení, zůstávají hluší k jakýmkoli výzvám.
Přesně o měsíc později, 8. června 2014, začal konflikt, který trval padesát dní. Po mírovém setkání jsme se opět ocitli v pekle války. I v tomto konfliktu bylo mnoho mrtvých, více než dva tisíce, a mezi nimi 500 dětí. Během tohoto konfliktu přišel o život také italský novinář Simone Camilli a další zahraniční humanitární pracovníci a dobrovolníci.
Do Gazy jsem se vydal v srpnu 2014, hned jak bylo vyhlášeno konečné příměří. Zkáza a utrpení byly po 50 dnech války velmi zřetelné a bolestné.
Nedokážu si představit Gazu nyní, po 250 dnech války.
Bylo mnoho pokusů o navrácení stability Svaté zemi a Blízkému východu. Tolik nenaplněných mírových dohod. Po dohodách z Camp Davidu a Osla, různých protokolech a memorandech vždy následoval nárůst násilí a nenávisti.
Již 76 let, a zvláště v posledních letech, se konfliktům a napětí nevyhýbáme, naopak, ve Svaté zemi se stále válčí a uplynulo osm strašných a ničivých měsíců.
Ptám se sám sebe: kdo stojí v cestě míru? Proč se o mír neusiluje?
Odpovídám: Nechtějí mír, nehledají řešení, protože mají zájem pokračovat v cestě smrti, aniž by měli zájem na úctě k životu.
„Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími dětmi“. Ježíš nás v horském kázání nežádá pouze, abychom byli „ mírumilovní“, žádá nás, abychom byli tvůrci pokoje. Každý z nás je zodpovědný za to, že o to neusiluje, ti, kdo jsou zodpovědní za válku a pokračují v nenávisti a násilí, se budou muset zodpovídat svému svědomí, Bohu a dějinám. (Tisková agentura Fides, 8. 6. 2024)
