Před jedenácti lety došlo k tragédii na Lampeduse
Massimiliano Menichetti
Evropa, celý svět sužovaný válkami, chudobou a násilím stále diskutuje a rozděluje se v otázce migrace, přičemž téměř zapomíná, že toto slovo nevykresluje abstrakce, ale hovoří o tvářích, příbězích, lidech, často o bolesti a tragédii. Hranice vyznačené zdmi jsou často nepřekročitelnými předěly pro ty, kdo prchají před hrůzami konfliktů nebo hledají lepší život. Muži, ženy a děti umírali v pouštích při pokusech o jejich překročení, rukojmí v detenčních centrech, pohlceni mořskými vlnami, jako před jedenácti lety. Dne 3. října 2013 se naděje pro 543 duší změnila v hrůzu. Rybářská loď, na které cestovali, se převrátila a potopila se asi půl míle od italského ostrova Lampedusa. Etiopané a Eritrejci vyrazili dva dny předtím z libyjské Misuráty a nalodili se na asi dvacetimetrovou loď.
Jednalo se o jednu z nejvážnějších námořních tragédií od počátku 21. století ve Středozemním moři: 368 potvrzených mrtvých, 155 přeživších, 20 pravděpodobně nezvěstných. Papež František v červenci téhož roku při své první cestě v rámci svého pontifikátu právě na Lampedusu vykřikl smutek nad další námořní tragédií, která se nedlouho předtím odehrála u těchto břehů. Hovořil o „globalizaci lhostejnosti“, která nás všechny činí „odpovědnými“. Zopakoval, že „už nejsme pozorní ke světu, ve kterém žijeme, nezajímáme se, nestřežíme to, co Bůh stvořil pro všechny, a nejsme už ani schopni chránit jeden druhého“. Tři encykliky, stovky výzev, návštěv a cest, jimiž František v posledních letech oslovil srdce člověka, aby probudil svědomí, a tak odboural sobectví, lhostejnost, vykořisťování a vybudoval přívětivý, bratrský, solidární a mírový svět.
Středomoří, kolébka a centrum civilizace, se však místo sjednocování stále více vzdaluje a stává se tichým hřbitovem. V oceánech není situace jiná. Ve společnosti sociálních sítí, v níž umělá inteligence slibuje katastrofu i zázrak, se zdá, že je snazší odvrátit se, ignorovat, odstranit. Zapomenout například na obraz, který v roce 2015 dojal a šokoval miliony lidí: na Ajlana, malého syrského uprchlíka bez života, s tváří zabořenou do písku, omývaného vodou, na pláži v tureckém Bodrumu.
František i nadále podporuje politické a diplomatické úsilí, které se snaží zacelit „otevřenou ránu našeho lidství“, jak ji sám nazval, stejně jako nepřestává podporovat nasazení všech, kdo zachraňují, přijímají a pomáhají migrantům. „Řešením není odmítat,“ řekl v Marseille v roce 2023 na závěrečném zasedání ‚Rencontres méditerranéennes‘, ‚ale zajistit podle možností každého člověka velký počet legálních a pravidelných vstupů‘. Pro papeže je ústřední setkávání, risk, láska, společná chůze, společné hledání řešení. To vše od každého z nás žádá změnu perspektivy, přechod od já k my, obnovení paměti a pohledu, abychom byli schopni rozpoznat v druhém milosrdnou Ježíšovu tvář.
