Zákaz UNRWA označen za rozhodnutí s 'nedozírnými' následky

Marine Henriot, Vatican News

Izraelský parlament minulý týden schválil dva zákony týkající se UNRWA, Agentury OSN pro pomoc palestinským uprchlíkům. První text přijatý Knesetem zakazuje „činnost UNRWA na izraelském území“, zatímco druhý zakazuje izraelským úředníkům spolupracovat s UNRWA a jejími zaměstnanci. Podle odborníků hrozí, že obě opatření vážně naruší činnost agentury, zatímco Izrael bude mít přísnou kontrolu nad všemi zásilkami humanitární pomoci vstupujícími do Gazy.

Oba zákony mají podle Knesetu vstoupit v platnost 90 dní po jejich přijetí.

Tato humanitární a rozvojová agentura OSN od roku 1949 spravuje zdravotnická střediska a školy v Gaze a na Západním břehu Jordánu a uspokojuje základní potřeby více než pěti milionů palestinských uprchlíků na Blízkém východě. Humanitární důsledky jejího zákazu jsou „nepředstavitelné“, jak vysvětlil mluvčí agentury Jonathan Fowler v následujícím rozhovoru pro Vatican News.

Rozhovor s mluvčím UNRWA Jonathanem Fowlerem, který poskytl Marine Henriot z Vatican News.

Jak by mělo být toto rozhodnutí interpretováno z hlediska mezinárodního práva?

Izrael nemá absolutně žádné právo zakázat UNRWA. Musíte si uvědomit, že jsme vznikli na základě mandátu Valného shromáždění OSN v roce 1949 a od té doby byl náš mandát pravidelně obnovován. Je třeba si také uvědomit, že Valné shromáždění se od té doby rozrostlo o několik zemí, které jsou dalšími hlasy mezinárodního společenství pro obnovení našeho mandátu.

Takto funguje mezinárodní právo s rezolucemi OSN. Jeden člen se nemůže rozhodnout a říci: „Ta či ona agentura se nám nelíbí, jde proti našim zájmům, tak sbohem“. Tak to nefunguje.

Ptají se nás, jak na tyto zákony reagujeme, ale bohužel jsme na to zvyklí. Kampani za zrušení UNRWA jsme z různých důvodů vystaveni už dávno před začátkem této války, ale toto úsilí o zrušení nabylo nebývalého rozsahu. Tyto zákony jsou dalším krokem.

A co konkrétní případ východního Jeruzaléma?

Případ východního Jeruzaléma ilustruje celý problém. Izrael považuje východní Jeruzalém za nedílnou součást svého území od jeho anexe v 80. letech 20. století. V očích mezinárodního společenství je však východní Jeruzalém okupovaným územím, a když mluvíme o Západním břehu Jordánu, zahrnuje to i východní Jeruzalém.

Izrael ve svých zákonech říká, že UNRWA nemá právo působit na jeho výsostném území, tedy ve východním Jeruzalémě, ale právě v tom je problém, mezinárodní společenství ho za něj nepovažuje.

Naše kanceláře jsou ve východním Jeruzalémě od počátku padesátých let. Naším pronajímatelem je a zůstane Jordánsko. Naše nájemní smlouva je stále platná a není důvod ji rušit.

Jak může UNRWA na tuto situaci reagovat?

Za prvé, generální tajemník OSN předloží tuto záležitost Valnému shromáždění. Zde rozhoduje Valné shromáždění. Právě zde se rozhoduje o tom, zda bude mandát agentury OSN pokračovat, či nikoliv.

To je první možnost, která byla zmíněna, a Norsko oznámilo, že hodlá věc postoupit Mezinárodnímu soudnímu dvoru. To jsou opatření přijatá v rámci toho, co lze považovat za multilaterální systém.

Existují však také opatření, která přijímají země a skupiny národů, které se snaží říci: „Ne, toto je nepřijatelné a tyto zákony musí být buď zrušeny, nebo se vůbec nesmí uplatňovat“.

Je to další rána multilateralismu?

Přesně tak. Problém je v tom, že pokud se tyto zákony udrží zde, kdo může říci, že se tak zítra nestane i jinde? Nějaká vláda nebo země by mohla z toho či onoho důvodu vyhlásit totéž na svém území.

Pokud to začne vytvářet precedenty prostřednictvím jednostranných opatření, je to téměř smrtelný úder multilateralismu, který není dokonalým systémem, ale je to nejlepší systém, který jsme měli k dispozici pro urovnávání našich sporů od konce druhé světové války.

Jaký dopad mohou mít tyto zákony na obyvatele Gazy?

V Gaze jsme páteří mezinárodní humanitární operace. Pokud vezmeme obraz těla a odstraníme páteř, tělo nebude stát vzpřímeně.

A to je bohužel přesně to riziko v Gaze, kde se mezinárodní humanitární operace může začít postupně rozpadat nebo se dokonce ze dne na den zastavit. V Gaze máme 13 000 zaměstnanců, z nichž asi 5 000 může pokračovat v práci.

Jedná se o zaměstnance, kteří jsou z velké části vysídleni, v jejichž rodinách opakovaně dochází k úmrtím, ale kteří pokračují v práci. Neexistuje žádná jiná agentura OSN, jako jsme my; ostatní agentury bez nás nemohou pracovat. Důsledky ukončení humanitárních operací jsou pro obyvatelstvo nepředstavitelné. V Gaze již hrozí hladomor a řádí epidemie. Dětská obrna se vrací na scénu 25 let poté, co byla vymýcena, a my se řítíme k nejhoršímu. Je to nepředstavitelné.

UNRWA působí také na Západním břehu Jordánu. Jaký by byl život bez UNRWA?

Jsme jedinečnou agenturou v systému OSN a naším hlavním posláním je poskytovat služby přímo obyvatelstvu. Máme školy, kliniky a několik nemocnic, stejně jako sociální služby, svoz odpadu atd.

A pokud toto přestane, životní úroveň obyvatel Západního břehu, která není vysoká, se pravděpodobně radikálně změní.

Není možné nahradit agenturu, která dělá vše, co děláme my. A co víc, neměli bychom ji nahrazovat, protože nikdo jiný v našem mezinárodním systému nemá mandát dělat to, co děláme my.