Synoda: Kněží odcházejí radši do USA než do džungle
. Náčrt dokumentu bude nyní připomínkován v jednotlivých jazykových skupinách a po zanesení připomínek a pozměňujících návrhů bude v pátek představen celému shromáždění. Závěrečné hlasování proběhne v sobotu.
Obvyklý odpolední brífink, představující veřejnosti témata diskutovaná na synodě, obrátil opět pozornost k problému nedostatku kněží. Zásluhou synody se latinskoamerické reálie vynořují v konkrétnějších rysech. Naposled vyšlo najevo, že jednou z příčin nedostatku místního kléru je emigrace. Jak ocitoval kardinál Christoph Schönborn, pouze z Kolumbie vycestovalo do Spojených států a Kanady 1200 kněží. Pokud by alespoň část z nich chtěla pracovat v Amazonii, mnoho problémů by odpadlo. Vídeňský arcibiskup také znovu upozornil na službu trvalých jáhnů.
“Jáhenství v církvi vždy existovalo, ale koncil se vrátil k trvalému jáhneství. Můj předchůdce, kardinál Franz König, se velmi přičinil o otevření této možnosti. Také já jsem velmi pro, protože je to velmi užitečné pro život církve. V naší arcidiecézi máme 180 trvalých jáhnů. V naprosté většině jsou to ženatí muži, angažovaní v profesním a rodinném životě. Zároveň plní službu ve farnostech, v sociálních zařízeních, v charitě, nemocnicích a vězeních. Právě proto jsem velmi zaujatý debatou a pastoračních výzvách v Amazonii,” řekl na pondělním brífinku kardinál Schönborn.
Podobnou optikou nahlíží problém nedostatku kněží také předseda jezuitské Konference provinciálů Latinské Ameriky P. Roberto Jarmillo z Kolumbie. Soustředění synodní debaty na svěcení ženatých mužů ukazuje, jak silný je v Latinské Americe klerikalismus. Stále se projevuje přesvědčení, že církev jsou kněží a pokud budou oni, problémy se vyřeší, dodává. Také on si uvědomuje, že rovněž v této oblasti stojíme před problémem nedostatku solidarity, totiž vnitrocírkevní solidarity. Místní kněží odcházejí radši pracovat do Spojených států nebo do Evropy než do tropického pralesa. Kolumbijský jezuita nevylučuje možnost svěcení ženatých mužů, jako vyjímečné řešení na žádost biskupa a se svolením Říma. Za daleko důležitější téma však považuje oživení laických komunit.
“Chtěl bych to říci velmi jasně: celá záležitost “viri probati” není řešením problémů naší církve. Protože církev – a probírali jsme to v aule i v malých skupinách – se musí na prvním místě zabývat formací kněží a laiků, rolí ženy v církvi a službami, které mohou laici plnit. Musíme pracovat na nápravě spolupráce mezi různými místními církvemi. Kromě otázky “viri probati” existuje skutečně velmi mnoho vážných úkolů. Na to je potřeba upozornit. Vyřešení problémů spojených s eucharistií, která je zdrojem a vrcholem života církve, není pouze otázkou získání nových, ženatých kněží,” říká kolumbijský jezuita.
(job)
