Paliativní léčba v mezináboženském pojetí
Spoluorganizátorem dvoudenního kongresu je jedna z agentur Katarské nadace pro vzdělání, vědu a komunitní rozvoj a partnerem prestižní periodikum British Medical Journal.
Sympozia vysoké vědecké úrovně se účastní zhruba 250 odborníků, přičemž nelze zanedbat jeho mezináboženský aspekt. Po prezentaci situace paliativní medicíny v zemích Golfského zálivu a konfrontaci se stavem západní lékařské péče se diskuse zaměří na hledání styčných bodů. Jedná se totiž o další etapu katolicko-muslimské spolupráce, započaté letos v lednu podpisem společného dokumentu v Doha při obdobném setkání uspořádaném katarskou Georgetown University. Hovoří arcibiskup Vincenzo Paglia, předseda Papežské akademie pro život:
„Pokračujeme ve společné cestě s různými náboženstvími a klademe do středu to, co nás spojuje. Papežská akademie věd v souvislosti s paliativní léčbou podepsala vloni společné prohlášení s metodistickou církví Spojených států amerických a další deklarace vznikly v Brazílii, Libanonu a Kataru. Dnešní svět se musí vyrovnat se stárnutím populace a jelikož zdravotní výdaje jsou důležitou součástí státních rozpočtů, je třeba zabránit tomu, aby rostoucí počet starých lidí vedl k šíření eutanasie z ekonomických důvodů.“
Mons. Paglia při prezentační tiskové konferenci oznámil, že během sympozia bude zveřejněna Bílá kniha o podpoře a šíření palitativní léčby ve světě, kterou připravila mezinárodní skupina odborníků. Text dostupný v různých jazykových verzích na webu Papežské akademie pro život byl rozeslán katolickým univerzitám a nemocnicím.
„Sdílíme společnou vůli k šíření paliativní kultury, která by jednak reagovala na pokušení plynoucí z eutanazie a asistované sebevraždy a na druhé strany by nabízela láskyplné doprovázení až do chvíle smrti.“
Kromě otázky duševního zdraví a umírání starých lidí se vatikánské sympozium zaměří na paliativní léčbu dětí. V tomto ohledu se vydala průkopnickou cestou katolická dětská nemocnice Bambin Gesú v Římě, kde funguje dětský hospic.
„Jsem v kontaktu s její ředitelkou, doktorkou Enocovou, abychom zde v Itálii v katolických nemocnicích i jinde, kde se léčí děti, šířili dětskou hospicovou péči, která se na jedné straně má opírat o vědecké znalosti a technologické vymoženosti, ale na druhé straně – pro nás katolíky – má být lidsky a nábožensky podložena, protože víme, že Bůh na dětí hledí se zvláštní pozorností“.
(jag)
