Biskup Wasserbauer v Lateránské bazilice: Pokládejme základy Ježíše Krista
Hlavním celebrantem byl apoštolský administrátor ostravsko-opavské diecéze, biskup Martin David, a kazatelem pražský světící biskup Zdenek Wasserbauer. Připomněl v homilii nejprve české stopy a významné historické události, které spojují naše země s Lateránskou bazilikou, jako byla kanonizace sv. Prokopa v roce 1204, vysvěcení pražského biskupa Ondřeje během IV. lateránského koncilu (1212-15) nebo svatořečení sv. Jana Nepomuckého 19. března 1729. Jako pozoruhodný rys katedrály římských biskupů vyzdvihl skutečnost, že ve svých dějinách mnohokrát zchátrala, byla poškozena zemětřesením, požáry nebo nájezdníky, ale vždy „silou křesťanské víry“ povstala z trosek.
Na jedno z posledních poškození má dnešní pražský světící biskup rovněž osobní vzpomínku: „Když jsem tady jako bohoslovec studoval, zažil Laterán o prázninách roku 1993 poslední pohromu, která ho postihla. U bočního vstupu někdo zaparkoval auto plné výbušnin, které poničilo průčelí a čerstvě opravené varhany.“
V homilii se vrátil k druhému čtení ze 3. kapitoly 2. listu Korinťanům, kde sv. Pavel mluví o milosti, kterou dostal, když byl Bohem povolán do služby, a v jejíž síle položil základy. Slovo, které apoštol používá odkazuje k hlubokým znalostem, schopnostem a moudrosti muže odpovídajícího za zdárné dokončení stavby. „Pavel se představuje jako ten, kdo dohlížel a měl odpovědnost za kladení základů, což byla evangelizační a misijní práce, přesvědčivé hlásání Krista.“ „A to je v našem 21. století, třeba konkrétně v naší České republice, úplně stejně aktuální, jako to bylo v 1. století, v době apoštola Pavla.“
Biskup Wasserbauer zdůraznil, že problém misie si musíme stavět před oči neustále. Tak jako Lateránský chrám byl ve svých dějinách poničen a bořen, ale vždy znovu povstal na svých dobře položených základech. „A myslím, že je to pro nás velké povzbuzení a výzva: abychom se soustředili na kladení dobrých základů a na to, aby těmi dobrými základy byl jedině Kristus. O to jde apoštolu Pavlovi.“
Budováním dobrých základů může být práce s dětmi při hodinách náboženství nebo práce s mládeží, s konvertity a mnoho další „veledůležité práce,“ protože jde o kladení základů Ježíše Krista - zdůraznil dále. „Určitě přicházely a budou přicházet v dnešní době a v té následující různé zkoušky, různé druhy sekularismů, totalit, ale dobře položené základy to vydrží. A dobře postavená stavba obstojí.“
Lekcionář vynechává verše, kde se mluví o tom, že dílo každého člověka nakonec vyjde najevo, bude prozkoušeno v ohni. Máme dobrý příklad v našich předchůdcích, kteří „měli dobré základy v sobě a kladli dobré základy pro druhé, dobře stavěli, a proto jsme dobře přečkali nacismus, komunismus, a navzdory určitým jednotlivým selháním jsme jako celek obstáhli dobře. Nemáme se za co stydět,“ poznamenal biskup Wasserbauer.
Homilii uzavřel odkazem k příběhu o schvalování františkánské řehole. František přichází - nedlouho po kanonizaci sv. Prokopa - v roce 1209 za papežem Inocencem III., který jej na naléhání assiského biskupa vyslechne, ale váhá s přijetím tak náročně formulované řehole. Načež se mu v noci zdá sen o potácejícím se Lateránském chrámu, který před zhroucením zachraňuje postava v šatech z pytloviny:
„Možná je i toto obraz pro nás. Je třeba dobře klást základy, ale také budovu církve, která už stojí a kterou postavili naši předci, chránit před různými škodami, hrozbami, před zřícením a poškozováním. A to je veliký úkol nás pastýřů a vás věřících, ve vaší modlibě. A věřím a doufám, že tato návštěva ad Limina nás všechny povzbudí, abychom se znovu se zápalem pustili do kladení do budování, ale také ochrany stavby církve.“
(job)
