Pandemie jako příležitost k růstu ekumenického dialogu
Jean Charles Putzolu – Vatican News
V lednu loňského roku bylo rozesláno 142 dotazníků církevním představitelům odpovědným za ekumenické vztahy v rámci všech biskupských konferencí a synodů východních katolických církví. Výsledek průzkumu je základem padesátistránkového pracovního dokumentu s názvem „Ekumenismus v době pandemie. Od krize k příležitosti“, který ve čtvrtek představila Papežská rada pro jednotu křesťanů při panelovém setkání pořádaném na Institutu pro ekumenická studia Angelicum za účasti studentů z Ekumenického institutu Bossey.
Všechny církve na téže lodi
Téma průzkumu a dokumentu (originální text v angličtině zde) vychází z věty papeže Františka „všichni jsme na jedné lodi“, která se opakuje v mnoha odpovědích na dotazník. Zdá se, že tato slova římského biskupa platí nejen pro muže a ženy naší doby, ale také pro různé církve. Podle otce Hyacinta Destivella, představitele sekce pro východní církve Papežské rady pro jednotu křesťanů, „je to první ekumenické ovoce této pandemie, jež potvrdilo vědomí, že jsme jedna křesťanská rodina, a vědomí zakořeněné ve zkušenosti společného osudu. Všichni jsme na cestě ke společnému osudu, kterým je vzkříšení“.
Nová solidarita
Během dvou let pandemie a zejména v roce 2021, ke kterému se vztahuje tento rozsáhlý průzkum, bylo znovuobjeveno nové pouto, nová solidarita. A přestože to bylo pro stovky milionů lidí, zbavených citových vazeb, fyzického kontaktu a nucených přizpůsobit se omezenému pohybu, velmi komplikované období, nejednou se tato omezení proměnila v příležitosti. V dokumentu jsou uvedeny četné příklady, ať už v oblasti duchovního ekumenismu, společné modlitby nebo modlitby online. Někteří biskupové také poznamenávají, že Týden modliteb za jednotu křesťanů nebyl nikdy tak hojně navštěvován jako loni. „Proběhlo mnoho společných iniciativ, prohlášení, akcí s vládami, ekumenických programů na pomoc všem různým skupinám lidí, které krize tak či onak zasáhla“, poznamenává otec Destivelle a uvádí mimo jiné ekumenický program pro starší a osamělé lidi, který byl vytvořen v Indii, nebo pro studenty v Holandsku, tedy ve dvou zemích, kde jsou katolíci v menšině. Všechny tyto iniciativy vznikly během pandemie a bez koronaviru by pravděpodobně nikdy nespatřily světlo světa. Křesťanské církve si také uvědomují, že společně mají větší sílu. Proto se spojily, aby představily programy v oblasti charity, zejména na pomoc nejchudším a nejzranitelnějším lidem. Křesťané promluvili jedním hlasem a měli tak větší vliv na vlády. Dožadovali se, lobbovali a někdy dokonce vyvíjeli nátlak na vládní moc, aby respektovala náboženskou svobodu, která v době lock-downů nebyla vždy považována za prioritu.
Lepší vzájemné porozumění
Tato solidarita, kterou pandemie opětovně odkryla a usnadnila, skutečně zvýšila počet příležitostí k setkání a dialogu. Církevní představitelé se setkávali, často online, například v rámci teologických dialogů Papežské rady pro jednotu křesťanů, což je často přivedlo ke společnému smýšlení, které pak usnadnilo vypracování společných dokumentů. Na místní úrovni, což vyplývá i ze shrnutí průzkumu, si křesťané mnohem více všímali jeden druhého. „Protože mnoho událostí bylo přenášeno na internetu“, poznamenává Hyacinthe Destivelle, „protestanti mohli sledovat katolické mše, katolíci mohli sledovat evangelické modlitby, což vedlo nejen k lepšímu vzájemnému porozumění, ale také k větší vnímavosti“.
Rozdíly přetrvávají
Přestože pandemie podpořila a usnadnila ekumenické vztahy, úplné jednoty dosaženo nebylo. Souhrnný dokument upozorňuje na tři nejcitlivější otázky, které se objevily během této mimořádné situace ve zdravotnické oblasti. Teologické a liturgické rozdíly, které nejsou ničím novým, mohly být pandemií ještě zvýrazněny, zejména v chápání posvátného prostoru. Pravoslavní, katolíci a protestanti mají odlišný vztah k posvátnému prostoru, odlišné chápání svátostí, nutnosti fyzické přítomnosti pro přijetí svátostí a nakonec i poněkud odlišné pojetí církve. Nejedná se však o nové spory.
Rozdílné chápání pandemie
Možná ještě překvapivější je, že různá křesťanská vyznání mohou pandemii chápat rozličnými způsoby. „Někteří křesťané mají na pandemii spíše prozřetelnostní, někdy eschatologický nebo dokonce apokalyptický pohled. To mohlo vyvolat napětí mezi křesťany“, vysvětluje otec Destivelle. V neposlední řadě byly pozorovány rozdílné postoje k epidemiologickým omezením, které často souvisejí s místní kulturou, zejména se vztahem k autoritám, který není stejný v západních zemích, ve východních zemích, na jihu, a tudíž není stejný ani pro různé církve. Otázkou vakcín se zabývají také odpovědi na dotazník zaslaný biskupskými konferencemi a synody východních katolických církví. Z těchto odpovědí vyplývá několik ekumenických iniciativ ve prospěch očkování a dodržování předpisů o zdravotní bezpečnosti.
Zlom v ekumenických vztazích
Moderní ekumenický dialog byl vždy úzce spjat s politickým, sociálním a kulturním vývojem. Pro otce Destivella je pandemie součástí tohoto vývoje. „Myslím, že to bude znamenat pozitivní obrat v ekumenických vztazích“, říká. Papež František také dodal další impuls. Několik odpovědí v dotazníku poukazuje na to, že jeho výzva k modlitbě na začátku pandemie byla široce sledována. Papežská rada pro jednotu křesťanů předala tuto výzvu všem církevním představitelům a naprostá většina z nich kladně odpověděl. Kristovi učedníci se tak mohli pomodlit společně a ve stejnou dobu, a to v poledne 25. března 2020.
(jag)
