Apoštolský nuncius v Kyjevě: Solidarita překonává očekávání

Alessandro De Carolis - Vatikán

Uvnitř nunciatury se prochází s batohem na rameni, "protože nikdy nevíte, kde budete v příštích vteřinách...". Stejně jako většina Ukrajinců také arcibiskup Visvaldas Kulbokas může komunikovat, když mu rakety a bomby v okolí utichnout. "Dnes ráno je relativní klid, řekli nám, že se můžeme jít podívat, jestli jsou otevřené nějaké obchody."

Vaše Excelence, Ukrajina je již pět dní ve válce. Jak reaguje obyvatelstvo?

Na jedné straně je situace velmi dramatická. I v tuto chvíli, když se v rámci nunciatury přesouvám z jednoho místa na druhé, mám u sebe vždycky batoh se vším, co potřebuji, protože nikdy nevíte, kde budete v příštích vteřinách... Musím však říci, že tato situace má také důsledky, které bych nazval krásnými. Tady v Kyjevě je velká solidarita na úrovni farností - mám na mysli katolickou komunitu, řeckokatolickou komunitu - ale včera jsme také hovořili s mluvčím Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu, což bylo doprovázeno projevy solidarity se zemí, s lidem. Mluvili jsme také s asistentem ukrajinského muftího a také nám řekl, že kdybychom něco potřebovali, zorganizovali v mešitě jídlo a přístřeší... Takže je tu velká solidarita na konfesní a mezináboženské úrovni a také velká solidarita na globální úrovni, alespoň ve velké části světa, a vidím, že se tomu věnuje velká pozornost, že se shromažďuje velká pomoc... A především srdce - srdce, která jsou si blízká.

Není to tedy jen strach nebo rezignace...

Jako věřící jsem si přečetl něco, co je pro mě velmi důležité: v tuto chvíli probíhají rozhovory mezi Ukrajinci a Rusy na hranicích mezi Ukrajinou a Běloruskem, ale politický dialog je vždycky obtížný, protože jsou v sázce různé zájmy. Připohledu na to, co vidím kolem sebe, se mi však nabízí ještě něco jiného. Napadá mne, že kdybych byl Bůh a viděl velkou solidaritu mezi lidmi, kteří si navzájem pomáhají, podporují se, otevírají si srdce, zkrátka projevují si lásku a blízkost, řekl bych: Jak je krásné vidět, jak se lidé stávají bratry! A závěr by zněl: Dost, zkouška, výzva dramatické chvíle byla překonána, už není třeba válčit. Zde je mír jako dar. I ve velkém zlu, jakým je válka, lze nalézt plody lidského obrácení. Vnímám, že vzájemné bratrství se během několika málo dní nesmírně rozrostlo. Mluvil jsem o tom s řeholnicemi z nunciatury, to, co se děje, se snažíme číst v tomto velmi povzbudivém klíči.  

Co se stalo v posledních hodinách?

Dnešní den je výjimečný, protože se armády přeskupují. Alespoň první část dne byla relativně klidná. Dokonce jsme dostali zprávu od vlády, že pokud chceme, je možné vyjít ven a podívat se, zda jso  u otevřené nějaké obchody, a někdo z nunciatury se šel podívat, jestli si můžete něco opatřit. Můžeme si trochu vydechnout, ale nevíme, co se stane v příštích hodinách... Samozřejmě, že na této lidské úrovni je drama obrovské.

(job)