Národy si mohou zvolit mírové vůdce, nebo sebedestrukci

Sergio Centofanti – Vatican News

Dříve jsme jim říkali spravedlivé války. I dnes se najdou tací, kteří je tak definují. Stačí dodržet krátký seznam zásad a konflikt je oprávněný. Stačí záminkou zakrýt zájmy a touhu po moci, nebo ani to ne, a pak stačí popřít důkazy. "Dobrý účel" umožňuje tolerovat vedlejší škody, ničení a nevinné oběti.

V dějinách dokonce určitá teologie poskytovala válečníkům všech dob důvody k rozpoutání konfliktů všeho druhu: stačilo, aby legitimní autorita nařídila válku, třeba z důvodu cti. Jistě, Hitlera bylo třeba zastavit. Teroristy je samozřejmě třeba zastavit. Slabé je třeba bránit před útlakem a násilím nejsilnějších. Je to povinnost. Bez spravedlnosti a svobody není skutečného míru.

A přesto dnes jako nikdy předtím potřebujeme proroky míru, muže a ženy, kteří konají nové, uprostřed násilí nemyslitelné činy a jsou světlem pro lidstvo, bojujíce zbraněmi mírnosti: jako František z Assisi, bezbranný poutník během křížových výprav, s evangeliem v ruce před sultánem. Stejně jako Martin Luther King a Gándhí, kteří čelili moci slabostí. Jako Dorothy Dayová a Tereza z Kalkaty, které proti vyloučení nebojovaly nenávistí, ale spravedlností a láskou.

Dnes potřebujeme vůdce, kteří dělají nové věci, ne obvyklá slova, obvyklé bla bla bla, které vedou ke stále stejným válkám. Potřebujeme nové svědomí mezi národy, aby se již nenechaly oklamat rétorikou projevů, které se zaměřují na emoce: nepotřebujeme slova, ale mírové činy.

Dnes je odpovědnost každého z nás větší než v minulosti, protože ničivá síla zbraní se může změnit v sebevraždu lidstva. Vůdce tvoří lidé. Ať si národy zvolí prorockou politiku, která dokáže proměnit meče v radlice a oštěpy v srpy.

Potřebujeme bratrství jako nikdy předtím. Musíme zjistit, že jsme všichni bratři. Už nenazývejme války spravedlivými, řekl papež František. Budujme mír. Zvolme si mírové vůdce. Jinak riskujeme sebezničení.

(vac)