Modlitba ze srdce starobylé mariánské tradice
Andrea Tornielli - Vatican News
Veřejná a společná modlitba, která sjednotí celou církev, bude prosbou o mír a zasvěcením celého lidstva Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, zvláště Ruska a Ukrajiny, a to v době, kdy boje a bombardování bohužel stále ještě zuří a vyžadují si oběti mezi ukrajinskými civilisty. Je to prosté a pokorné gesto člověka, který věří a důvěřuje v sílu modlitby, nikoli v sílu zbraní. Byl zveřejněn text aktu svatořečení a zasvěcení, který papež František pronese v pátek 25. března, na svátek Zvěstování Páně, kolem 18.30 hod. na závěr kající bohoslužby ve vatikánské bazilice. Je to text protkaný citáty ze starobylé mariánské tradice, který bude po celém světě pronášet Boží lid v čele s biskupy a kněžími. Zde nabízíme několik podnětů.
Matka Boží je titul, pod kterým je Panna Maria uctívána na Východě i na Západě a který byl vyhlášen jako dogma Efezským koncilem.
Matka milosrdenství je výraz, který se opakuje také v modlitbě Salve Regina.
To On nám tě dal a do tvého Neposkvrněného Srdce vložil útočiště pro Církev a lidstvo. Tato slova evokují fatimské zjevení: "Bůh se rozhodl založit úctu k mému Neposkvrněnému Srdci..." a "mé Neposkvrněné Srdce bude vaším útočištěm". Ačkoli dogma o Neposkvrněném početí Panny Marie, vyhlášené blahoslaveným Piem IX. v roce 1854, náleží katolické církvi, pravoslavné církve sdílejí stejnou víru. Například ruský pravoslavný teolog Sergej Bulgakov tvrdí, že "v pravoslaví je víra v absenci osobního hříchu Matky Boží jako kadidlo, jako oblak modlitby, který úcta a zbožnost Církve soustřeďuje a dává povstat". Zmínka o "útočišti" je navíc ozvěnou starobylé mariánské modlitby "Sub tuum praesidium".
Proto se k tobě uchylujeme, klepeme na dveře tvého srdce, my, tvé drahé děti, které se nikdy neunavíš navštěvovat a zvát k obrácení. Můžeme zde vidět odkaz na mariánská zjevení.
Každému z nás řekni: "Copak nejsem vaše matka?". To je věta, kterou Maria zjevila indiánovi Juanu Diegovi při zjevení v Guadalupe.
Ty víš, jak rozplést zmatky našich srdcí a uzly naší doby. Můžeme zde číst odkaz na "Pannu Marii, která rozvazuje uzly", mariánský obraz, ke kterému má papež František, jak je známo, velkou úctu.
"Nebeská země", vrať světu Boží svornost. Výraz "nebeská země" je převzat z byzantsko-slovanského mnišského hymnu a poeticky označuje spojení nebe a země, které můžeme kontemplovat v Marii přijaté do nebe s jejím tělem.
Kéž slzy, které jsi za nás prolila, znovu přivedou k rozkvětu toto údolí, které naše nenávist vysušila. Zde můžeme číst další narážku na modlitbu "Salve Regina", kde se mluví o "slzavém údolí".
“Ano", které vyšlo z tvého srdce, otevřelo dveře dějin knížeti pokoje; věříme, že skrze tvé Srdce opět přijde mír. V těchto slovech nacházíme skrytou narážku na začátek "Pojednání o pravé zbožnosti" světce z Montfortu, podle něhož Bůh, tak jako vstoupil na svět skrze Marii, tak skrze ni chce ve světě vládnout i nadále.
Zmírni vyprahlost našich srdcí, ty, jež "naděje zdroj živý jsi v každém čase". Jedná se o citát z modlitby svatého Bernarda "Panno Matko, dcero tvého Syna", která se nachází v posledním kantiku (XXXIII) Božské komedie od Dante Alighieriho.
Lidstvo jsi připojila k Ježíši. Obraz Marie jako "tkadleny" je v křesťanské ikonografii přítomen od mozaiky triumfálního oblouku Santa Maria Maggiore a po celé první tisíciletí.
Svěření se Marii má spojitost s evangeliem. V Janově evangeliu čteme, že Ježíš z kříže svěřuje jediného apoštola přítomného na Kalvárii své Matce: "Ženo, hle, tvůj syn!". A hned poté dodává na adresu Jana: "Hle, tvá matka!" Stopy po zasvěcení či svěcení Marii nacházíme přinejmenším již v 8. století u Jana Damašského, arabského teologa křesťanské víry a doktora církve, původem z Damašku. Byl to on, kdo formuloval první modlitbu zasvěcení Panně Marii: "I my ti dnes zůstáváme nablízku, ó Vládkyně. Ano, opakuji, ó Vládkyně, Matko Boží a Panno. Připoutejme své duše k tvé naději jako k pevné a zcela nezlomné kotvě, zasvěťme ti svou mysl, duši, tělo i celou svou bytost a uctívejme tě, jak jen můžeme, 'žalmy, chvalozpěvy a duchovními písněmi' (Ef 5,19)."
(pb)
