Farrell: Setkání rodin, injekce života uprostřed dramat naší dob
Deborah Castellano Lubov - Vatikán
Papež František si přeje, aby 10. světové setkání rodin, které se koná tento týden v Římě, zahrnovalo všechny rodiny na světě, a proto požádal diecéze po celém světě, aby oslavovaly rodiny také na místní úrovni. Kardinál Kevin Farrell, prefekt vatikánského Dikasteria pro laiky, rodinu a život, o tom hovoří v rozhovoru pro Vatican News před zahájením akce. Kardinál prefekt nejen vysvětluje, co od setkání očekává a proč bude letos, kdy ve světě zuří válka, obzvlášť aktuální, ale zamýšlí se také nad dopadem pandemie na rodiny. Upozorňuje také na manželské páry, které se staly svatými, a hovoří o svých očekáváních od dokumentu, který nedávno vydalo jeho dikasterium a který je pomůckou pro páry připravující se na manželství a rodinný život.
Jaká jsou vaše očekávání od tohoto Světového setkání rodin, které bylo kvůli pandemii již odloženo?
Myslím, že pandemie jistě způsobila velký otřes v pastoraci církve na všech úrovních. Dva roky nebylo možné shromáždit skupiny lidí. V našich církvích nebylo možné organizovat modlitební společenství, setkání... Proto doufám, že Světové setkání rodin, které se bude konat v Římě, bude pro církev injekcí vitamínů. V minulosti jsme pozvali mnoho rodin. Věděli jsme, že v tomto čase se mnoho rodin bojí cestovat, zvláště s malými dětmi... A tak jsme pozvali zástupce ze všech diecézí světa. Jsou zde zástupci ze všech kontinentů. Jsou zodpovědní za službu rodinného života v různých diecézích, církvích, farnostech, laických hnutích a organizacích působících v oblasti manželství a rodinného života. A tak doufáme, že přispějeme k tomu, aby se tomuto novému způsobu jednání v církvi při přípravě na manželství a rodinný život přikládal význam.
Jak podle vás pandemie změnila povahu rodin a charakter tohoto setkání?
To nesmírně ovlivnilo práci církve obecně i našeho dikasteria. Dva roky jsme spolu mluvili přes Zoom, ale pro mě to není totéž jako přímý osobní kontakt s lidmi, kterých se to týká. A Zoom má tendenci být jednostranný nebo oboustranný, ale nejedná se o sbližování názorů v určitém bodě. Doufám však, že jsme to v mnoha částech světa překonali, i když ne úplně. Doufám, že se církev znovu ujme otázky rodinného života, jak vždy říká papež František. To je v současné době ústřední téma církve: manželství a rodinný život. Na to musíme zaměřit svou pozornost. Udělejme přesně to, o co nás papež požádal, abychom tomu vdechli nový život.
Již jsme vydali knihu o svatých párech, které byly v církvi blahořečeny nebo kanonizovány, abychom ukázali, že i manželský život má své světce, na které všichni zapomínají. Máme tendenci připomínat si papeže, biskupy, mučedníky a mnoho dalších... Dva manželské páry byly v církvi blahořečeny a kanonizovány jako svatí, právě jako pár. Myslím, že je důležité to zdůraznit. Poté jsme vydali pokyny pro katechumenátní cestu jak pro páry, které se chystají uzavřít manželství, tak pro rodiny po uzavření manželství. Nazval bych ji jakýmsi "vademecum" pro biskupy, kněze a vedoucí ve službě manželskému životu. Pokud jde o způsob doprovázení párů, mnozí by přešli rovnou k prvnímu kroku, a tím prvním krokem je najít páry, které mají potřebné vlastnosti, aby mohly doprovázet jiné páry. Potřebujeme také najít páry, které mají schopnost učit, napravovat a pomáhat druhým. Ne každý má všechny uvedené vlastnosti. Musíme vybrat lidi, kteří jsou dobří v tom, co dělají. To je důležitý aspekt.
Co si přejete pro tyto směrnice s ohledem na pastorační činnost v diecézích ve světě?
Doufáme, že budou v jednotlivých zemích zavedeny do praxe. Musíme mít na paměti, že jsou to směrnice pro univerzální církev, ale jejich praktické použití závisí na různých kulturách, různých jazycích, na rozdílech v každém smyslu. Není možné vzít tyto pokyny a snažit se je aplikovat slovo od slova v každé situaci stejným způsobem. To není možné.
Jak bude letošní setkání pamatovat na rodiny, v jejichž regionu nebo v jejichž životě byl náboženský útlak problémem, a na rodiny, které se obecně potýkají s různými problémy?
Na tomto konkrétním setkání se budou obecně řešit všechny otázky, které jste zmínila a které se nás v souvislosti s rodinami vždy týkají. Víme například, že když papež pozdraví přítomné na Festivalu rodin, budou mezi nimi i ukrajinské páry. Přijedou páry z mnoha částí světa, kde dochází k různým formám náboženského pronásledování, kde je násilí a kde lidé žijí ve válečném stavu. Kdo se může dívat jinam, když vidí utrpení rodin - matek s dětmi, zatímco otcové zůstávají bojovat na Ukrajině -, které odcházejí do cizích zemí, kde nikdy předtím nebyly... Nemají žádné rodinné příslušníky. Jsou úplně samotné. A vidět přicházet mladou ženu se dvěma malými dětmi... V mnoha ohledech tleskáme tomu, co tyto země udělaly spolu s institucemi, organizacemi a církvemi, které se tak usilovně snaží tyto přistěhovalce a uprchlíky přijmout a pomoci jim. Přesto to není jako doma. A když se vám celý život obrátí vzhůru nohama, nezůstane vám nic. Lidé nechápou, že to není jako stěhování věcí, jako kdyby si zavolali stěhovací firmu a všechno přestěhovali. Odcházejí s malou taškou a nemají nic. A právě to je srdcervoucí. Církev nemůže tuto realitu ve světě ignorovat. Online budou připojeny rodiny z celého světa.
Papež František napsal apoštolskou exhortaci Amoris laetitia. Jak byste popsal její přijetí a uplatnění v dnešní církvi? A jak bude užitečným nástrojem během tohoto setkání?
To je samozřejmě základ: Amoris laetitia je základem tohoto setkání. Naším záměrem je dát, jak jsem již řekl, nový impuls. Myslím si, že v církvi obecně byla přijata poměrně dobře. Myslím, že na začátku bylo mnoho obav a nepochopení, protože lidé se zabývali tou či onou částí, aniž by si přečetli celý dokument. Zdá se mi, že biskupské konference ji obecně podporují. Věřím, že některé diecéze v některých částech světa udělaly ještě více. Například papež František chtěl, aby toto Světové setkání rodin zde v Římě bylo omezené kvůli pandemické situaci, ale zároveň aby se slavilo v každé církvi a v každé farnosti na světě. Mnoho diecézí připravilo programy a poslalo nám velké množství dokumentů o tom, co dělají nebo co mohou dělat v celém světě. A bylo pro mě příjemným překvapením vidět všechnu tu velkou aktivitu.
Rád bych dodal, že stejnou myšlenku měl i papež František při oslavě Světového dne prarodičů a seniorů. Nechtěl jednu velkou oslavu v jedné části světa. Chtěl, aby se slavila ve všech katedrálách na světě. Protože i v souvislosti se Světovým setkáním rodin musíme mít stále na paměti, že to s největším počtem účastníků bylo v Dublinu. 34-35 tisíc lidí. A to není ani malá diecéze. Ty velké by mohly shromáždit tento počet lidí pouze na území své diecéze. To je to, co chceme. Proto jsme všechny vedoucí představitele pozvali na akci zde v Římě.
Jaké budou podle vás hlavní body tohoto konkrétního setkání? A v čem je důležité, že se setkání koná v Římě?
Je to významné kvůli papeži. Papež František je milován. Je to nesmírně přitažlivá postava. Nezáleží na tom, jaké noviny, jaká sekta nebo organizace: papeže Františka mají všichni rádi. Myslím, že když mluví přímo k rodinám a manželským párům, naslouchají mu. Mou největší nadějí je, že se to bude šířit po celém světě. Doufáme, že tomu tak bude.
(pb)
