Noví kardinálové: Arrigo Miglio
Pavel Banďouch – Vatican News
Arrigo Miglio se narodil 18. července 1942 v San Giorgio Canavese v italské oblasti Piemont. Po studiích v semináři v Ivrei a propedeutickém ročníku v semináři v Turíně navštěvoval Papežskou gregoriánskou univerzitu a Papežský biblický institut v Římě, kde získal licenciát z teologie a licenciát z Písma svatého. 23. září 1967 byl vysvěcen na kněze.
Zpočátku působil jako farní vikář, poté farář v Ivrei, vedl "Dům pohostinnosti" v témže centru a horský dům "Gino Pistoni" v Gressoney - St.Jean. V roce 1980 působil jako vikář pro pastoraci a v letech 1981-1992 jako generální vikář v Ivrei za episkopátu Luigiho Bettazziho. Byl také profesorem Písma svatého na Teologické fakultě severní Itálie, zástupcem národního asistenta skautů a generálním asistentem AGESCI a církevním asistentem sekulárního institutu Misionářů nekonečné lásky.
25. března 1992 byl zvolen pro vykonávání biskupského úřadu v Iglesias, přičemž biskupské svěcení přijal 25. dubna téhož roku. Dne 20. února 1999 byl přeložen na biskupský stolec v Ivrei. V tomto období byl sekretářem Piemontské biskupské konference a předsedou vědeckého a organizačního výboru Sociálních týdnů italských katolíků. 25. února 2012 ho Svatý otec František jmenoval arcibiskupem metropolitou v Cagliari na Sardínii, kde v této funkci působil do 16. listopadu 2019. Od tè doby je emeritním arcibiskupem. Vzhledem ke svému věku se už podle pravidel volby papeže nemůže účastnit konkláve.
V interview pro Vatican News popsal své pocity po volbě takto:
“Pro mě byla nominace naprostým překvapením. Byla to poslední zpráva, kterou jsem čekal. Byl jsem v Cagliari, slavil jsem biřmování a přijal pozvání na oběd od jedné rodiny, se kterou jsme v přátelském styku. Když jsme tam sledovali v televizi Regina coeli papeže Františka, zažili jsme toto překvapení... Co to pro mě znamená, je dobrá otázka. Řekl bych, že se to teprve ukáže. Nemám žádné konkrétní plány, co církev uzná za vhodné ode mne žádat, to se pokusím splnit nakolik to bude v mých silách. V každém případě to pro mě bude znamenat, že budu pokračovat ve službě. Opravdu si myslím, že správným slovem pro prožívání kardinálského úřadu - zvláště jako jmenování od papeže Františka - je slovo "služba". Takže, řečeno žargonem skautů, jejichž jsem byl dlouhou dobu církevním asistentem: "Pokusím se jednat jak dovedu nejlépe!”
Miglio, který během svých let biskupské služby podporoval i horníky v sardinských dolech, ve stejném rozhovoru odpověděl i na dotaz, jak se podle jeho názoru posunulo sociální učení církve během pontifikátu papeže Františka.
"Pokud se podíváme na dokumenty církve" řekl budoucí kardinál Miglio, "celé sociální magisterium je výzvou adresovanou celému křesťanskému společenství, aby pochopilo to, co Evangelii gaudium ve IV. kapitole tehdy představilo jako základní dimenzi hlásání evangelia, kerygmatu: sociální dimenzi. Zdá se mi tedy, že nás vybízí ke stále většímu sdílení s celým lidstvem. Dnes jsme povoláni usilovat o společné dobro lidstva. Už nejde jen o mezináboženský dialog, ale jsme povoláni k tomu, abychom pronikli do hloubky identity člověka a společnosti. Vidím v tom také krásnou výzvu vůči zuřivému individualismu: snahu přejít od "já" k "my", od přehnaného "já" k potřebě myslet vždy v perspektivě "my".
