Parolin: Válka není nikdy nevyhnutelná
Massimiliano Menichetti – Vatican News
V předvečer Františkovy 38. apoštolské cesty je vše připraveno. Cílem cesty je VII. Kongres představitelů světových a tradičních náboženství v Kazachstánu. Mezinárodní scénář nevidí konec dramatické války na Ukrajině a mnoha dalších konfliktů ve světě. I včera po modlitbě Anděl Páně, kterou přednesl z pracovny Apoštolského paláce, papež požádal o pokračování modliteb za ukrajinský lid. Poděkoval všem, kteří se zasloužili o to, že se cesta do bývalé sovětské republiky, která se zaměří na hlavní město Nur-Sultan, mohla uskutečnit. V zemi, která je převážně muslimská, žije malá katolická komunita, která s rozechvěním a nadějí očekává příchod Petrova nástupce. Program je zhuštěn do 3 dnů a 5 vystoupení.
Rozhovor s kardinálem státním sekterářem vedl Massimiliano Menichetti:
Pane kardinále, jaký je cíl této návštěvy?
Svatý otec František cestuje do Kazachstánu, kde se ve dnech 13. až 15. září zúčastní VII. Kongresu představitelů světových a tradičních náboženství, a to na pozvání prezidenta republiky Kassyma-Jomarta Tokajeva. Akce se zúčastní řada náboženských představitelů z různých částí světa. Kongres si od počátku vzal za vzor Den modliteb za světový mír, který svolal papež Jan Pavel II. na 24. ledna 2002 do Assisi, aby potvrdil pozitivní přínos různých náboženských tradic k dialogu, harmonii a svornosti mezi národy. Motto papežské cesty se ubírá tímto směrem - "Poslové míru a jednoty" - stejně jako logo, které představuje holubici s olivovou ratolestí. Cíle papežské návštěvy jsou tedy jasné. Všiml jsem si také, že návrh závěrečného prohlášení kongresu odkazuje se zvláštním důrazem na dokument "O lidském bratrství pro mír a mírové soužití", který podepsali papež František a Dr. Ahmad al-Tayyib, šejk Al-Azhar, v Abú Zabí 4. února 2019.
Mír a jednota jsou znovu uvedeny v mottu cesty, mír je také v centru práce kongresu, ale v srdci Evropy válka na Ukrajině neustává a konflikty probíhají v mnoha dalších zemích světa. Mnozí mluví o nevyhnutelnosti: opravdu neexistují jiné cesty?
Válka není nikdy nevyhnutelná. Kořeny má v srdci člověka, který se nechává vést marnivostí, pýchou, arogancí a chamtivostí, jak říkali církevní otcové. Takové srdce je zatvrzelé, neschopné otevřít se druhým. Válce se dá předejít tím, že ustoupíme o krok zpět, odložíme obviňování, vyhrožování a příčiny vzájemné nedůvěry. V dnešní době se bohužel na všech úrovních snížila schopnost naslouchat a snaha pochopit důvody těch, kteří smýšlejí jinak než my. Doufám proto, že se příští kongres v Kazachstánu stane příležitostí k setkání a dialogu. Parafrází Pia XII. je dobré připomenout, že není nikdy vyloučen důstojný úspěch, pokud diskutujeme s dobrou vůlí a respektem k právům druhých.
Diplomatické vztahy mezi Kazachstánem a Svatým stolcem trvají již třicet let. Jaký je stav těchto vztahů?
Stav diplomatických vztahů mezi Svatým stolcem a Republikou Kazachstán lze definovat dvěma slovy: časté a plodné. Stačí říci, že Svatý stolec se vždy aktivně účastnil všech ročníků kongresu a byl zastoupen delegací na vysoké úrovni, kterou vedl některý z kardinálů a tentokrát Svatý otec. Kazachstán byl první středoasijskou zemí, která v roce 1998 podepsala bilaterální dohodu se Svatým stolcem. Byla také první středoasijskou zemí, kterou v září 2001 navštívil papež svatý Jan Pavel II. Svatý stolec a Kazachstán pokračují ve spolupráci. Důkazem toho je skutečnost, že během nedávné návštěvy místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí SE Muchtara Tileuberdiho ve Vatikánu bylo podepsáno memorandum o porozumění mezi Univerzitním lékařským centrem Kazachstánu a Pediatrickou nemocnicí Bambino Gesù a memorandum o porozumění mezi Institutem orientálních studií R. B. Sulejmenova a Vatikánskou knihovnou a archivem. Letos si připomínáme 30. výročí navázání diplomatických vztahů. Při této příležitosti a v souvislosti s návštěvou papeže Františka se počítá s podpisem doplňkové dohody o vydávání víz a povolení k pobytu zahraničním misionářům působícím v Kazachstánu.
Místní katolická církev, obklopená 18 oficiálně registrovanými náboženstvími, hovoří o historické návštěvě. Papež přináší naději. Tato země prošla mučednictvím a stále je hranicí, na níž je třeba čelit výzvě soužití... Jaká je naděje?
Součástí papežovy návštěvy Kazachstánu jsou také okamžiky věnované místní katolické komunitě, jako je slavení mše svaté na náměstí Expo a setkání s biskupy, duchovními, zasvěcenými osobami, seminaristy a pastoračními pracovníky, které se uskuteční v katedrále Matky Boží ustavičné pomoci v Nur-Sultanu. Katolická církev je vysoce ceněna a v rámci nesmírně pestrého nábožensko-kulturního panoramatu představuje malou, ale významnou realitu. Papežova přítomnost a jeho slova ji jistě povzbudí k tomu, aby se obnovila ve víře, naději a lásce, aby pokračovala ve svém poslání svědectví a vzala si příklad z mnoha svědků minulosti, jako byli blahoslavený o. Władysław Bukowiński, blahoslavený o. Alexis Zaryckyj a blahoslavený biskup Mykyta Budka, a aby spolu s ostatními náboženskými skupinami přispívala k budování jednotné, harmonické a mírumilovné společnosti.
