EDITORIAL. Papež v nemocnici: Pozvání lásky
Massimiliano Menichetti - Vatican News
Papež je na Poliklinice Gemelli obklopen láskou a podporován modlitbami mnoha lidí z celého světa. Jeho rekonvalescence po operaci, jak nás utěšují lékaři, probíhá velmi dobře. "Nemoc je součástí naší lidské zkušenosti," napsal František ve svém poselství k XXXI. světovému dni nemocných 11. února, v období synodální cesty. V těchto řádcích nás vyzval, abychom se zamysleli nad tím, že právě "skrze zkušenost křehkosti a nemoci se všichni můžeme naučit kráčet společně v souladu s Božím stylem, kterým je blízkost, soucit a laskavost". A nyní se tato slova zdají být ještě pravdivější.
Papež, který byl minulou středu na náměstí mezi věřícími a o několik hodin později na operačním sále, znovu vydává svědectví o naději, a to i v křehkosti, která je člověku vlastní, a ukazuje směry: ne ty, které vedou k němu samému, ale k Ježíšovu srdci, v němž vše nachází formu a odpověď. Objetí Berniniho kolonády obklopující Svatopetrské náměstí se včera rozšířilo až na Polikliniku Agostina Gemelliho, kde se Svatý otec v soukromí pomodlil polední modlitbu Anděl Páně, ale ve společenství s ním se jako obvykle ve dvanáct hodin dopoledne sešlo mnoho lidí, a to z celého světa, dokonce i pod jeho oknem v nemocnici, kde se mnozí spontánně shromáždili, aby odříkali mariánskou modlitbu.
Při pohledu na dětské kresby pro Františka nebo při čtení mnoha vzkazů o blízkosti, které přišly ze všech koutů planety, poštou nebo přes internet, by se dalo skončit u lásky Božího lidu ke Kristovu vikáři a nebylo by to špatně, ale je toho víc, protože každý vztah je dynamický.
Čteme-li to, co se děje, z jiného úhlu pohledu, je tu velmi jasná a pronikavá výzva, která přichází od papeže, z jeho současného stavu, která však opět neodkazuje k člověku, ale je zcela vztažená k druhým a potvrzuje péči o ty, kteří jsou slabší, křehčí a často osamělí. Stav pacienta, který František nyní prožívá, nutí myslet na ty, kteří čelí utrpení, strachu, často v osamění a chudobě, a vyzývá všechny k bratrství.
"Nemocní lidé," píše František, "jsou středem Božího lidu, který postupuje spolu s nimi jako proroctví lidství, v němž je každý cenný a nikdo není k odhození. Zrcadlo, které papež nastavuje v tichu nemocničního pokoje, je tedy pro každého z nás velkou příležitostí ke změně, k upevnění nebo k zahájení cesty k druhému, k pohledu do tváře, k uchopení ruky těch, kteří to potřebují, těch, kteří trpí, a tedy jednoduše k lásce.
