„Multilateralismus zdola“ (nejenom) v boji proti klimatickým změnám

Andrea Tornielli - Vatican News

Exhortací Laudate Deum papež František nejen upřesnil a doplnil poselství encykliky Laudato si' vydané před osmi lety. Tento nový dokument, bohatý na data a čísla čerpaná z nejnovější vědecké literatury, je více než jen dalším dramatickým alarmem nad stále závažnějšími důsledky klimatických změn v naději, že se na COP28 v Dubaji konečně podaří zvrátit tento trend dříve, než bude pozdě. Laudate Deum obsahuje mnohem více a v kapitole věnované slabosti mezinárodní politiky poukazuje na nešvar naší doby: absenci nadnárodních institucí a organizací schopných prosazovat závazky a řešit spory. Tyto náznaky dává Petrův nástupce do souvislosti s klimatickou krizí a potřebou snížit škodlivé emise prostřednictvím skutečné ekologické konverze, ale týkají se naší budoucnosti nejen ve vztahu k péči o stvoření. Vztahují se totiž i na jiné sféry, stačí pomyslet na válku, respektive na mnohé války, které se právě v této chvíli ve světě vedou, na tyto střípky strašidelné mozaiky, kterou František opakovaně nazval třetí světovou válkou vedenou po částech.

Vize, kterou papež navrhuje, je vize multipolární, vize multilateralismu, přičemž trvá na nutnosti upřednostňovat mnohostranné dohody mezi státy a na možnosti „určité formy světové autority řízené právem“, tedy „účinnějších světových organizací, vybavených autoritou zajišťující společné světové dobro, vymýcení hladu a bídy a zaručenou obranu základních lidských práv. Organizací „schopných zajistit realizaci určitých nezadatelných cílů“. Je zapotřebí nových nástrojů, nikoli pouhého opětovného použití těch starých.

Stejně jako v případě probíhající války na Ukrajině papež doufal, že povede ke znovuobjevení ducha Helsinek, vědom si toho, že konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě z roku 1975 jako taková by dnes byla neopakovatelná, tak v souvislosti s ekologickou krizí píše: „Více než záchrana starého multilateralismu se zdá, že dnes je úkolem jeho rekonfigurace a znovuvytvoření ve světle nové globální situace“, přičemž uznal a ocenil práci, kterou řada sdružení a organizací občanské společnosti vykonává tím, že kompenzuje slabiny mezinárodního společenství. V tomto ohledu je významné, že papež uvádí ottawský proces proti výrobě a používání protipěchotních min, který je „příkladem toho, jak občanská společnost a její organizace dokáží vytvářet účinnou dynamiku, které OSN nedosahuje“.

Římský biskup proto ve své exhortaci navrhuje multilateralismus jako nevyhnutelnou cestu, multilateralismus 'zdola', a nikoliv pouze z rozhodnutí mocenských elit. Uznává význam nově vznikajících mocností, které nabývají na významu. K dosažení tohoto nového multilateralismu jsou zapotřebí nové postupy rozhodování, prostory pro rozhovory, konzultace, arbitráže, řešení konfliktů, dohled a zkrátka jakási větší 'demokratizace' v globální sféře, která by vyjadřovala a pojímala různé situace.

Protože, uzavírá František, „už nebude užitečné podporovat instituce, které zachovávají práva nejsilnějších, aniž by se staraly o práva všech“. Ať už budou řešit klimatické a migrační krize nebo konflikty, které potřísňují zeměkouli krví, anebo se budou konečně zabývat skandálním hladem a žízní ve světě a navrhnou změnu současného finančně ekonomického systému, který produkuje nerovnost. To vše jsou vzájemně propojené jevy, jak již dostatečně ukázala encyklika Laudato si'.