Hledejte

Cookie Policy
The portal Vatican News uses technical or similar cookies to make navigation easier and guarantee the use of the services. Furthermore, technical and analysis cookies from third parties may be used. If you want to know more click here. By closing this banner you consent to the use of cookies.
I AGREE
Toccata - Cadence - Les Compagnes De Diane, Entrée De Diane - Sortie De Diane - Introduction A La Variation De Diane - Variation De Diane - Désespoir De Diane - Adieux Et Départ De Diane
Programy Podcast
2023.12.18 Mani giunte Komentář

Srdce pastýře, který před nikým nezavírá dveře

Deklarace, která otevírá možnost prostého požehnání neregulérním párům, Ježíšův postoj a Františkovo magisterium.

ANDREA TORNIELLI - Vatican News

"Nemo venit nisi tractus", nikdo se nepřiblíží k Ježíši, není-li přitahován, napsal svatý Augustin, když parafrázoval Nazaretská slova: "Nikdo nepřichází ke mně, pokud ho můj Otec nepřitáhne". Na počátku přitažlivosti k Ježíši - oné přitažlivosti, o níž mluvil Benedikt XVI. a připomněl tak způsob, jakým se šíří víra - je vždy působení milosti. Bůh nás vždy předchází, volá nás, přitahuje nás, dává nám udělat krok k němu, nebo v nás alespoň zažehne touhu tento krok udělat, i když se nám zdá, že nám stále chybí síla a cítíme se ochromeni.

Srdce pastýře nemůže zůstat lhostejné k lidem, kteří k němu pokorně přistupují s prosbou o požehnání, ať už je jejich stav, historie či životní cesta jakákoli. Srdce pastýře neuhasí doutnající knot těch, kteří cítí svou vlastní neúplnost a vědí, že potřebují milosrdenství a pomoc shůry. Srdce pastýře zahlédne v této žádosti o požehnání škvíru ve zdi, malou skulinku, skrze kterou již může působit milost. A tak jeho první starostí není tuto malou skulinku zacpávat, ale přijímat a prosit o požehnání a milost, aby lidé stojící před ním mohli začít chápat Boží plán pro svůj život.

Toto základní vědomí prosvítá z "Fiducia supplicans", deklarace Dikasteria pro nauku víry o významu požehnání, která otevírá možnost žehnat neregulérním párům, dokonce i párům stejného pohlaví, přičemž zcela jasně říká, že požehnání v tomto případě neznamená potvrzení jejich životní volby, a také opakuje, že je třeba se vyhnout jakékoli ritualizaci nebo jiným prvkům, které by mohly byť jen vzdáleně napodobovat svatbu. Jedná se o dokument, který prohlubuje nauku o požehnání a rozlišuje mezi požehnáním rituálním a liturgickým a požehnáním spontánním, které je charakterizováno spíše jako projev zbožnosti spojený s lidovou zbožností. Je to text, který po deseti letech konkretizuje slova, která papež František napsal v "Evangelii gaudium": "Církev není celnice, je to otcovský dům, kde je místo pro každého člověka s jeho vlastním náročným životem".

Deklarace má evangelijní původ. Téměř na každé stránce evangelia Ježíš boří náboženské tradice a předpisy, úctyhodnost, společenské konvence. A dělá gesta, která pohoršují spořádané, samozvané "čisté", ty, kteří si vytvářejí štít z norem a pravidel, aby druhé odstrkovali, odmítali, zavírali před nimi dveře. Téměř na každé stránce evangelia vidíme, jak se znalci Zákona snaží Mistra přivést do úzkých tendenčními otázkami, aby pak tváří v tvář jeho svobodě překypující milosrdenstvím rozhořčeně reptali: "On přijímá hříšníky a jí s nimi!".

Ježíš byl připraven běžet do domu setníka z Kafarnaum, aby uzdravil jeho milovaného služebníka, aniž by se obával, že se znečistí vstupem do příbytku pohana. Dovolil hříšnici, aby mu umyla nohy před odsuzujícími a opovržlivými pohledy hostů, kteří nedokázali pochopit, proč ji neodmítl. Zpozoroval a zavolal celníka Zachea, který kvůli němu vylezl na  strom, a nečekal, že se obrátí a změní svůj život dříve, než se mu dostane toho milosrdného pohledu. Neodsoudil cizoložnici, která podle zákona podléhala ukamenování, ale odzbrojil ruce jejích katů tím, že jim připomněl, že i oni - stejně jako všichni ostatní - jsou hříšníci. Řekl, že přišel pro nemocné, a ne pro zdravé, přirovnal se k výjimečné postavě pastýře, který je ochoten nechat 99 ovcí bez dozoru, aby šel najít tu, která zabloudila. Dotkl se malomocného a uzdravil ho z jeho nemoci a stigmatu "nedotknutelného" vyděděnce. Tito "zavržení" se setkali s jeho pohledem a cítili se milováni, příjemci objetí milosrdenství, které jim bylo dáno bez jakýchkoli podmínek. Když zjistili, že jsou milováni a že jim bylo odpuštěno, uvědomili si, čím jsou: ubohými hříšníky jako všichni ostatní, kteří potřebují obrácení, prosebníky o všechno.

Papež František řekl v únoru 2015 novým kardinálům: "Pro Ježíše je nejdůležitější oslovit a zachránit vzdálené, uzdravit rány nemocných, znovu začlenit všechny do Boží rodiny. A to některé pohoršuje! Ale Ježíš se takového pohoršení nebojí! Nemyslí na uzavřené lidi, které pohoršuje i uzdravení, které pohoršuje každé otevření, každý krok, který nezapadá do jejich myšlenkových a duchovních schémat, každé pohlazení nebo něha, která neodpovídá jejich myšlenkovým zvyklostem a jejich rituální čistotě".

Prohlášení zdůrazňuje, že "trvalá katolická doktrína o manželství" se nemění: pouze v kontextu manželství mezi mužem a ženou "nacházejí sexuální vztahy svůj přirozený, přiměřený a plně lidský význam". Je proto třeba se vyvarovat toho, aby se za manželství považovalo "to, co jím není". Z pastoračního a misijního hlediska však nyní není čas zavírat dveře "neregulérnímu" páru, který přichází požádat o prosté požehnání, třeba při návštěvě svatyně nebo během pouti. Židovský učenec Claude Montefiore identifikoval odlišnost křesťanství právě v tomto: "Zatímco ostatní náboženství popisují člověka, který hledá Boha, křesťanství hlásá Boha, který hledá člověka..... Ježíš učil, že Bůh nečeká na pokání hříšníka, ale jde ho hledat, aby ho povolal k sobě". Otevřené dveře modlitby a malého požehnání mohou být začátkem, příležitostí, pomocí.

18. prosince 2023, 16:40
Prev
February 2025
SuMoTuWeThFrSa
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
232425262728 
Next
March 2025
SuMoTuWeThFrSa
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031