Vatikánský soudní proces, který zaručil práva všech
Andrea Tornielli - Vatican News
Je jistě nevhodné nazývat to "procesem století", i když to, co právě skončilo ve víceúčelovém sále Vatikánských muzeí, byl nepochybně důležitý proces. První takového rozsahu a měřítka od doby existence Městského státu Vatikán, tedy od dob Lateránských smluv z roku 1929. Byl to dlouhý a náročný proces, který vstoupil do "živého těla" správy financí Svatého stolce a který přinesl na veřejnost jak způsoby, jakými byly v některých případech spravovány finanční prostředky, tak i pokusy některých vnějších aktérů přivlastnit si církevní prostředky. Vzhledem k podaným stížnostem a skutečnostem, které se objevily během vyšetřování a předprocesní fáze, byla zvolena transparentní a nezbytná cesta řádného soudního řízení.
Hospodaření s financemi Vatikánu je již více než půl století předmětem novinářských a někdy i soudních vyšetřování. Cestu transparentnosti odvážně zahájil Benedikt XVI. a odhodlaně v ní pokračovaly Františkovy reformy. Papež, který čelil nesrovnalostem nahlášeným soudním orgánům nikoliv justičními orgány jiných zemí, ale orgány uvnitř Svatého stolce, nechal spravedlnost, aby se řídila svým běžným a institucionálním postupem. Kromě karikatur, které někteří vykreslují, byl proces o investici do budovy na Sloane Avenue a souvisejících liniích spravedlivým procesem, který se celý odehrál v soudní síni s plným respektem k zárukám obžalovaných: svědčí o tom nejen množství výslechů, dokumentů a zkoumaných svědků, ale také skutečnost, že svědci, kteří se na začátku jevili jako zásadní, se pak stali irelevantními díky konfrontaci v soudní síni a listinným důkazům.
Výsledek tohoto procesu však také vypovídá o tom, že soudci soudu, jak bylo jedině správné, uvažovali zcela nezávisle na základě listinných důkazů a vyslechnutých svědků, nikoliv na základě předem připravených teorií. A ponechali dostatečný prostor pro slyšení. Dospěli tak k rozsudku ohledně všech záruk obžalovaných, přičemž řádně zohlednili požadavky jejich obhájců a především nikdy neformovali pravidla podle toho, jak se to hodilo obžalobě. Svědčí o tom například rozhodnutí soudu považovat výpovědi Gianluigiho Torziho učiněné při výslechu na Četnické stanici ve Vatikánu za nepoužitelné. Výpovědi, které obviňují ostatní obžalované, ale které nebyly připuštěny, protože sám Torzi se nedostavil k soudu, aby je zopakoval a potvrdil.
Papež František v únoru při zahájení soudního roku řekl: "Zde musíme mít jasno a vyhnout se riziku, že si 'spleteme prst s měsícem': problémem nejsou procesy, ale fakta a chování, které je určují a činí bolestně nezbytnými". Předpisy o transparentnosti, přísné kontroly hospodaření s prostředky, a to i ze strany externích správců, a vědomí, že neexistují žádné bezzásahové zóny, přispějí k tomu, že bude převládat správa církevního majetku, která se bude stále více podobat uvážlivé správě dobrého otce rodiny. Geneze tohoto procesu ukázala, že Svatý stolec a Městský stát Vatikán disponují potřebnými "protilátkami" k odhalení údajného zneužití či pochybení. Průběh procesu svědčí o tom, že spravedlnost je vykonávána bez zkratek, podle pravidel, při respektování práv každého člověka a presumpce neviny.
