Soupis 'závažných porušení' lidské důstojnosti

ANDREA TORNIELLI - Vatican News

První tři kapitoly nabízejí základy pro prohlášení obsažená ve čtvrté, věnované "některým závažným porušením lidské důstojnosti". Jedná se o deklaraci "Dignitas infinita" Dikasteria pro nauku víry, dokument, který připomíná 75. výročí Všeobecné deklarace lidských práv a potvrzuje "nevyhnutelnost konceptu důstojnosti lidské osoby v rámci křesťanské antropologie" (Úvod). Hlavní novinkou dokumentu, který je výsledkem pětileté práce, je zařazení některých hlavních témat posledního papežského magisteria vedle témat bioetických. V "neúplném" seznamu, který se nabízí, se mezi porušováním lidské důstojnosti vedle potratů, eutanazie a náhradního mateřství objevují válka, drama chudoby a migrantů a obchodování s lidmi. Nový text tak přispívá k překonání dichotomie, která existuje mezi těmi, kdo se zaměřují výhradně na obranu rodícího se nebo umírajícího života a zapomínají na mnoho dalších útoků proti lidské důstojnosti, a naopak těmi, kdo se zaměřují pouze na obranu chudých a migrantů a zapomínají, že život je třeba bránit od početí až po jeho přirozený konec. 

Základní zásady

První tři části prohlášení připomínají základní zásady. "Církev ve světle Zjevení znovu prohlašuje a absolutně potvrzuje" "ontologickou důstojnost lidské osoby, stvořené k obrazu a podobě Boží a vykoupené v Ježíši Kristu" (1). "Nezcizitelná důstojnost", která odpovídá "lidské přirozenosti mimo jakoukoli kulturní změnu" (6) a je "darem, který člověk obdržel", a je tedy přítomna "například v nenarozeném dítěti, v člověku v bezvědomí, ve starém člověku v agónii" (9). "Církev hlásá stejnou důstojnost všech lidských bytostí bez ohledu na jejich životní stav a vlastnosti" (17) a činí tak na základě biblického zjevení: ženy a muži jsou stvořeni k obrazu Božímu; Kristus svým vtělením "potvrdil důstojnost těla a duše" (19) a svým zmrtvýchvstáním nám zjevil, že "nejvznešenější aspekt důstojnosti člověka spočívá v jeho povolání ke společenství s Bohem" (20). 

Důstojnost každého člověka

Dokument upozorňuje na nedorozumění, které představuje postoj těch, kdo dávají přednost "osobní důstojnosti" před výrazem "lidská důstojnost", "protože osobou chápou pouze 'bytost schopnou uvažovat'". V důsledku toho by podle nich "nenarozené dítě nemělo osobní důstojnost, stejně jako nesoběstačný starší člověk nebo kdokoli s mentálním postižením. Církev naopak trvá na tom, že důstojnost každé lidské osoby právě proto, že je jí vlastní, zůstává mimo všechny okolnosti" (24). Dále uvádí, že "pojem lidské důstojnosti se někdy také zneužívá k ospravedlnění svévolného zmnožování nových práv... jako by se měla zaručit možnost vyjádřit a realizovat každou individuální preferenci nebo subjektivní přání" (25).

Výčet porušení

Deklarace dále předkládá seznam "určitých závažných porušení lidské důstojnosti", tedy "všeho, co je proti životu jako takovému, jako je každý druh vraždy, genocida, potrat, eutanazie a dobrovolná sebevražda jako taková"; ale také "všeho, co porušuje integritu lidské osoby, jako je mrzačení, mučení prováděné na těle a mysli, psychické omezování". A konečně "vše, co uráží lidskou důstojnost, jako jsou nelidské životní podmínky, svévolné věznění, deportace, otroctví, prostituce, trh se ženami a mladými lidmi, nebo také hanebné pracovní podmínky, v nichž se s pracovníky zachází jako s pouhými nástroji zisku, a nikoli jako se svobodnými a odpovědnými osobami". Citován je také trest smrti, který "mimo všechny okolnosti porušuje nezcizitelnou důstojnost každé lidské osoby" (34).

Chudoba, válka a obchodování s lidmi

Především se hovoří o "dramatu chudoby", "jedné z největších nespravedlností současného světa" (36). Dále je to válka, "tragédie, která popírá lidskou důstojnost" a "je vždy 'porážkou lidskosti'" (38), a to do té míry, že "dnes je velmi obtížné udržet racionální kritéria vyzrálá v jiných staletích, aby bylo možné hovořit o možné 'spravedlivé válce'" (39). Pokračuje "utrpením migrantů", jejichž "životy jsou ohroženy, protože už nemají prostředky k založení rodiny, k práci ani k obživě" (40). Dále se dokument věnuje "obchodování s lidmi", které nabývá "tragických rozměrů" a je definováno jako "zavrženíhodná činnost, hanba pro naše společnosti, které si říkají civilizované", a vyzývá "vykořisťovatele a klienty" k vážnému zpytování svědomí (41). Stejně tak vyzývá k boji proti jevům, jako je "obchod s lidskými orgány a tkáněmi, sexuální vykořisťování dětí, otrocká práce včetně prostituce, obchod s drogami a zbraněmi, terorismus a organizovaný mezinárodní zločin" (42). Zmiňuje se také o "sexuálním zneužívání", které zanechává "hluboké jizvy v srdcích těch, kdo jím trpí": jde o "utrpení, které může trvat celý život a které nemůže napravit žádné pokání" (43). Pokračuje diskriminací žen a násilím na nich, přičemž mezi posledně jmenovanými uvádí "nucení k potratům, které postihuje matku i dítě, a to tak často proto, aby uspokojilo sobectví mužů", a "praktikování mnohoženství" (45). Odsuzuje se "zabíjení žen" (46).

Potraty a surogační mateřství

Jasně se odsuzuje také potrat: "mezi všemi zločiny, kterých se člověk může dopustit proti životu, představuje uměle vyvolaný potrat rysy, které ho činí zvláště závažným a zavrženíhodným", a připomíná se, že "obrana rodícího se života je úzce spojena s obranou jakéhokoli lidského práva" (47). Důrazné je také odmítnutí surogačního mateřství, "jehož prostřednictvím se dítě, které má nesmírnou cenu, stává pouhým předmětem", což je praxe, "která vážně uráží důstojnost ženy a dítěte... založená na zneužití situace hmotné nouze matky. Dítě je vždy darem a nikdy předmětem smlouvy". (48) Seznam dále zmiňuje eutanazii a asistovanou sebevraždu, které jsou v některých zákonech zmatečně definovány jako "důstojná smrt", a připomíná, že "utrpením nemocný neztrácí důstojnost, která je mu vlastní a nezcizitelná" (51). Dále se hovoří o významu paliativní péče a vyhýbání se "jakékoli terapeutické neústupnosti nebo nepřiměřeným zásahům", přičemž se znovu potvrzuje, že "život je právo, nikoli smrt, kterou je třeba přijímat, nikoli ji aplikovat" (52). Mezi závažná porušení lidské důstojnosti patří také "vyřazování" osob s odlišnými schopnostmi (53).

Genderová teorie

Poté, co dokument znovu potvrdil, že je třeba se vyhnout "každému projevu nespravedlivé diskriminace a zejména každé formě agrese a násilí" vůči homosexuálním osobám, a odsoudil "jako odporující lidské důstojnosti" skutečnost, že na některých místech jsou lidé "vězněni, mučeni a dokonce zbavováni dobra života pouze kvůli své sexuální orientaci" (55), kritizuje genderovou teorii, "která je nesmírně nebezpečná, protože stírá rozdíly v domnění, že tak budou všichni rovni" (56). Církev připomíná, že "lidský život ve všech svých složkách, tělesných i duchovních, je Božím darem, který je třeba přijímat s vděčností a dát jej do služeb dobra. Chtít disponovat sám sebou, jak to předepisuje genderová teorie .... neznamená nic jiného než podlehnout odvěkému pokušení člověka, který ze sebe dělá Boha" (57). Teorie genderu "usiluje o popření největšího možného rozdílu, který existuje mezi živými bytostmi: pohlavního rozdílu" (58). Proto "je třeba odmítnout všechny snahy, které zastírají odkaz na neodstranitelný pohlavní rozdíl mezi mužem a ženou" (59). Negativní je také hodnocení změny pohlaví, která "zpravidla hrozí ohrožením jedinečné důstojnosti, kterou člověk získal od okamžiku početí", i když "to neznamená vyloučení možnosti, že osoba postižená pohlavními anomáliemi, které jsou zjevné již při narození nebo které se vyvinou později, se může rozhodnout pro lékařskou pomoc s cílem tyto anomálie vyřešit" (60).

Digitální násilí

Seznam je doplněn o "digitální násilí" a zmiňuje "nové formy násilí šířené prostřednictvím sociálních médií, například kyberšikanu" a "šíření pornografie a zneužívání lidí k sexuálním účelům nebo prostřednictvím hazardních her" na internetu (61). Prohlášení končí naléhavou výzvou, aby "respektování důstojnosti lidské osoby bylo nad rámec všech okolností ústředním bodem závazku ke společnému dobru a každého právního systému" (64).