Kardinál Ratzinger rozlišoval mezi nadpřirozeností a duchovními plody

Vatican News

„Je nutno oddělit hledisko skutečné nebo domnělé nadpřirozenosti zjevení od hlediska jeho duchovních plodů“. Tato slova použil kardinál Joseph Ratzinger, tehdejší prefekt Kongregace pro nauku víry, v odpovědi na otázku novináře a spisovatele Vittoria Messoriho. Záznam jejich dialogu je uveden v bestselleru „Zpráva o víře“ (1985).

Především budoucí Benedikt XVI. prohlásil: „Žádné zjevení není nezbytné pro víru, Zjevení skončilo s Ježíšem Kristem. On sám je Zjevení. Rozhodně však nemůžeme zabránit Bohu, aby promlouval k naší době prostřednictvím prostých lidí a také prostřednictvím mimořádných znamení, která obžalovávají nedostatečnost kultur, jež nás ovládají, maskovaných racionalismem a pozitivismem. Zjevení, která církev oficiálně schválila... mají své přesné místo ve vývoji života církve v minulém století. Ukazují mimo jiné, že Zjevení - ačkoli je jedinečné, uzavřené, a proto nepřekonatelné - není mrtvé, je živé, vitální. Ostatně... jedním ze znamení naší doby je, že se ve světě množí zprávy o mariánských zjeveních...“.

Kardinál Ratzinger pokračoval: „Jedním z našich kritérií je oddělit hledisko skutečné či domnělé nadpřirozenosti zjevení od hlediska jeho duchovních plodů. Poutníci raného křesťanství se vydávali na místa, o nichž by náš kritický duch moderního člověka byl někdy na rozpacích, pokud jde o vědeckou pravdivost tradice, která se k nim váže. To však nic neubírá na skutečnosti, že tyto poutě byly plodné, prospěšné, důležité pro život křesťanského lidu. Problémem není ani tak moderní hyperkritičnost (která pak mimo jiné končí v podobě nové lehkověrnosti), ale hodnocení životaschopnosti a pravověrnosti náboženského života, který se kolem těchto míst rozvíjí“.