Gallagher: Pravá obrana je podpora míru mezi národy
L'Osservatore Romano
Tváří v tvář konfliktům, které dnes trhají různé části světa v "třetí světové válce po částech"; tváří v tvář závodům ve zbrojení, jaderné hrozbě a terorismu je "nezbytné pochopit, že obrana není jen otázkou vojenské síly, ale také podpory institucí a prosazování dohod mezi národy": to zdůraznil arcibiskup Paul Richard Gallagher, který v pátek 5. července ukončil svou pětidenní návštěvu Filipín. V projevu v sídle Institutu zahraničních služeb v Pasay City vatikánský sekretář pro vztahy se státy a mezinárodními organizacemi široce ilustroval diplomacii Svatého stolce v současném mezinárodním kontextu a zopakoval - v návaznosti na papeže Františka -, že dnes mluvit o vítězství nebo porážce "není realistické". Poznamenal, že je spíše nutné "nastolit nový a spravedlivý řád", který překoná rozdělení a bude hledět na uznání lidské důstojnosti.
To je, dodal monsignor Gallagher, vlastně diplomatický přístup Svatého stolce, jehož úkolem je "být znamením naděje" charakterizovaným "pozitivní neutralitou", která spíše než v úsilí o moc či nadvládu vychází z těch zásad, které "upřednostňují blaho celého lidstva, podporují lidskou důstojnost a trvalý mír", přičemž hájí "společné dobro, solidaritu a subsidiaritu mezi národy".
"Svatý stolec," pokračoval arcibiskup, "jako "relevantní nadnárodní aktér" a "svrchovaná a nezávislá morální autorita" vykonává svou diplomatickou činnost jako " měkká síla ", která důvěřuje "morálnímu přesvědčování" a "etickému vedení" s cílem "podporovat spravedlnost, mír a solidaritu v mezinárodním měřítku". Svatý stolec, "spolehlivý" prostředník a "nezávislý na aliancích a politických blocích", je tak schopen "stavět mosty tam, kde jiní vidí jen nepřekonatelné rozpory".
V ústředním bodě svého projevu se sekretář pro vztahy se státy a mezinárodními organizacemi zastavil u postavy papeže Františka: jeho stálá angažovanost v oblasti obrany lidských práv, integrálního lidského rozvoje, péče o společný domov, obrany míru a nenásilí z něj ve skutečnosti činí "hlavního aktéra" vatikánské diplomacie, která je zase "zakořeněna v upřímné otevřenosti" a založena na lásce.
Arcibiskup Gallagher znovu poukázal zejména na to, že tváří v tvář "kolapsu důvěry mezi národy" a nárůstu počtu a závažnosti "konfliktů a válek" je globální angažovanost Svatého stolce - odraz církve, která se "podílí na radostech, bolestech a starostech lidí tohoto věku", jak potvrdil II. vatikánský koncil - pomáhá vzdalovat národy a lidi od "vzorců válek, zášti a nenávisti" a povzbuzuje je k "pokroku na cestě dialogu", který se řídí "přirozeným zákonem, nikoli zákonem síly".
Sekretář pro vztahy se státy a mezinárodními organizacemi dále zdůraznil "morální odpovědnost" papežské diplomacie, která se projevuje v mnoha oblastech, včetně obrany posvátnosti lidského života od početí po přirozenou smrt; ochrany stvoření; boje proti "kultuře plýtvání" a "globalizaci lhostejnosti", doprovázeného podporou "kultury setkávání" a "globalizace bratrství". To vše, řekl monsignor Gallagher, zapadá do horizontu "křesťanského realismu", kde "umění řídit mezinárodní vztahy je pevně zakotveno v reálném světě a hledá hmatatelná řešení". To znamená "upřednostňovat blaho, bezpečnost a stabilitu národů" před mocenskými nebo vlastními zájmy.
V této souvislosti arcibiskup uvedl některé konkrétní oblasti výkonu vatikánské diplomacie: přístup k základnímu právu na zdraví; podpora spravedlivé hospodářské politiky; boj proti "toxické metle" obchodování s lidmi; podpora multilateralismu a obrana náboženské svobody. Zejména v posledním bodě monsignor Gallagher připomněl, že "Svatý stolec zastává názor, že náboženská svoboda je nejen lidským právem, ale také důležitou cestou" k podpoře "celosvětového míru". Hraje totiž "zásadní roli při podpoře usmíření a nenásilného řešení konfliktů".
Nakonec arcibiskup Gallagher připomněl své vlastní působení ve funkci poradce apoštolské nunciatury v Manile v letech 1991-1995, jakož i návštěvy čtyř papežů na filipínách (sv. Pavla VI. v roce 1970, sv. Jana Pavla II. v roce 1981 a 1995, papeže Františka v roce 2015) a v závěru svého projevu povzbudil tuto jihovýchodní asijskou zemi, aby pokračovala ve své "klíčové roli" jako podporovatel "regionální spolupráce" v asii a budovatel "humánnější a inkluzivnější společnosti".
(isabella piro)