Na Pavlově hrobě u počátků římského křesťanství
Paolo Ondarza - Vatikán
Počátkem nového tisíciletí povstává obnovený zájem o postavu Pavla z Tarsu. Senzační objevy vynášejí na světlo nejprve nejstarší portrét apoštola národů v římských katakombách svaté Thekly, poté hrubý mramorový sarkofág pod papežským oltářem baziliky vedoucí zpět k autorovi třinácti listů Nového zákona.
Vědecký průzkum
Potvrzení tohoto výzkumu s hlubokým pohnutím pronesl 29. června 2009 během prvních nešpor na závěr paulínského roku Benedikt XVI. Při té příležitosti tehdejší papež oznámil výsledky pečlivé vědecké analýzy, která byla na hrobce provedena dva tisíce let po Pavlově narození: speciální sonda zavedená do sarkofágu odhalila stopy vzácné lněné tkaniny barvené purpurem, laminované ryzím zlatem, modrou látku s lněnými vlákny, červená kadidlová zrnka a bílkovinné a vápenaté látky. Byly nalezeny také velmi malé úlomky kostí. Ty odborníci, aniž by znali jejich původ, podrobili zkoumání pomocí uhlíku 14 a zjistili, že pocházejí od osoby, která žila mezi 1. a 2. stoletím. "Zdá se, že to potvrzuje jednomyslnou a nezpochybnitelnou tradici, že se jedná o ostatky apoštola Pavla," komentoval Benedikt XVI. s rozechvěním.
Pavlova hrobka nebyla nikdy otevřena
Patnáct let po tomto oznámení se vydáváme k hrobce v doprovodu otce Lodovica Torrisiho, novicmistra v opatství svatého Pavla za hradbami, spravovaném od 8. století benediktinskými mnichy. "Hrobka nebyla nikdy otevřena," vysvětluje, "protože vibrace při odstraňování víka, kontakt se světlem a kyslíkem by mohly zničit, rozložit to, co z Pavlova těla zbylo."
Pod nádherným baldachýnem, který v roce 1285 zhotovil slavný sochař Arnolfo di Cambio, jsou vidět kameny sarkofágu, které badatelé vynesli na světlo v roce 2006. Ve dne v noci zde nepřetržitě hoří plamen, který poukazuje na posvátnost místa. Vedle něj je zřetelně vidět bronzová a skleněná urna s řetězem z apoštolova římského vězení, která je v bazilice přítomna od 4. století a která se v procesí nosí dovnitř vždy 29. června, na svátek svatých Petra a Pavla.
Mřížkou je pod úrovní terénu vidět mramorová deska složená ze dvou kusů: měří 2,12 x 1,27 metru. Stojí na ní nápis PAULO APOSTOLO MART a má tři otvory: jeden kulatý a dva čtvercové. Pochází ze 4.-5. století a svědčí o kultu, který toto místo ovlivňoval od samého počátku, ještě předtím, než byl postaven kostel. Otvory měly funkci získávání kontaktních relikvií, tj. pruhů látky, které se těmito otvory vkládaly, dokud se nedotkly hrobu.
Mučednictví za hradbami
"Stětí svatého Pavla," pokračuje otec Lodovico Torrisi, "se odehrálo v těsné blízkosti místa pohřbu. Asi čtyři kilometry od baziliky, v Acque Salvie, kde dnes stojí opatství Tří fontán. Sem byl Pavel přivezen z mamertinského vězení, kde byl vězněn. Historici dosud nepochopili, proč se jeho mučednická smrt odehrála právě zde. Byl sťat za Aureliánovými hradbami, na místě s nezdravým ovzduším, poblíž Via Ostiense mezi lety 65 a 67, za císaře Nerona.
Hlava padla třikrát na zem a podle tradice na těchto třech místech zázračně vytryskly tři prameny: první horký, druhý vlažný, třetí studený. Na aleji, která vede podél trapistického opatství, byla v poměrně nedávné době zrekonstruována dlažba podobná těm, které byly běžné ze starého Říma, aby připomínala cestu, kterou světec prošel před svou popravou. Mramorový nápis na fasádě kostela Mučednictví svatého Pavla, postaveného v 5. století a renovovaného v roce 1599 architektem Giacomem Della Portou, patřícího do komplexu opatství, zní: "S. Pauli Apostoli martyrii locus ubi tres fontes mirabiliter eruperunt". Uvnitř chrámu jsou jasně patrné tři edikuly, postavené na každé z fontán zarovnaných ve stejné vzdálenosti, ale v různých úrovních. Od roku 1950 byl v důsledku urbanizace a následného znečištění podzemní vody tok uzavřen a rozvádění vody věřícím ustalo.
Meč
Pavel, uvězněný Židy, přišel v roce 61 do Říma, aby tam byl souzen jako římský občan. Narodil se jako Žid se jménem Saul a požíval římského občanství stejně jako všichni obyvatelé Tarsu, města, z něhož pocházel, ležícího v Kilikii na jihu dnešního Turecka. Po přestěhování do Jeruzaléma se stal důvěrníkem velerady a později zuřivým pronásledovatelem křesťanů. Na cestě do Damašku v roce 36 došlo k jeho obrácení.
"Svatý Pavel," poznamenává otec Lodovico, "je zobrazen s mečem, aby naznačil, jak bránil Boží slovo. Aby bránil evangelium, zemřel krutou smrtí mečem jako udatný bojovník".
Hlavy svatých Petra a Pavla
"Říká se, že po stětí se o tělo postarala římská matrona, křesťanka, uložila ho do sarkofágu a pohřbila na Via Ostiense," dodává otec Torrisi. Podle dochovaných příběhů se tato žena jmenovala Lucina: dvě míle od Acque Salvie vlastnila pohřebiště v rámci pohanského hřbitova, který čítal asi 5 000 hrobů. Vykopávky potvrdily existenci této nekropole s výklenky a jámami pro chudé a osvobozené otroky. Později byla nalezena Pavlova hlava, která je uchována na oltáři baziliky svatého Jana na Lateránu, spolu s Petrovou lebkou. Podle římského martyrologia byli oba zabiti ve stejný den.
Jejich ostatky jsou spojeny také proto, že během pronásledování byli oba ukryti v katakombách svatého Šebestiána. Dokládají to graffiti a votivní dary nalezené na tomto místě. Teprve později byly ostatky obou světů přeneseny na místa jejich původního pohřbení.
U počátků římské církve
Místo Pavlova hrobu se okamžitě stalo poutním místem věřících, kteří se sem přicházeli modlit a na počest světce zde vybudovali cella memoriae. Od prvních let se četní pokřtění rozhodli pro pohřeb v okolí a nekropole se postupně měnila z pohanské na křesťanskou.
"Mnozí si zvolili, aby jejich hrob byl umístěn v blízkosti hrobu apoštola," připomíná benediktinský opat a ukazuje četné epigrafy v latině, řečtině a hebrejštině připevněné na stěnách křížové chodby opatství svatého Pavla za hradbami, kterou navrhl a vyzdobil Pietro Vassalletto.
"Při různých rekonstrukčních pracích, výkopech či zpevňování základů zde bylo objeveno mnoho nálezů, pohanských i křesťanských hrobů. Pravděpodobně se jednalo o lidi určitého společenského kalibru. Římské křesťanství se zrodilo právě v této oblasti". Mezi nejcennější artefakty nalezené v této oblasti v roce 1838 patří „dogmatický“ sarkofág ze 4. století, který je nyní ve Vatikánských muzeích.
Tři baziliky
Poté, co císař Konstantin v roce 313 n. l. milánským ediktem povolil svobodu vyznání, chtěl v roce 324 uctít památku apoštola národů tím, že místo jeho prvního pochování zvěčnil bazilikou, jejíž základ je dodnes patrný pod papežským oltářem. Světcovo tělo bylo nejprve uloženo do měděné rakve. Chrám, původně nepříliš velký, byl později za císařů Theodosia, Arcadia a Valentiniana II. rozšířen, a stal se tak velmi velkou, pětilodní bazilikou známou jako "Theodosiova" nebo "tří císařů".
Mistrovská díla, která přežila požár
Mezi 12. a 13. stoletím v bazilice působily velké umělecké osobnosti jako Pietro Cavallini, jehož fresky byly bohužel zničeny, a Arnolfo di Cambio, autor ciboria (baldachýnu), které spolu s cenným svícnem na velikonoční paškál od Vassalletta přežilo ničivý požár, jenž v červenci 1823 během jediné noci zničil Theodosiánskou baziliku.
Požár a obnova
Příčina požáru není známa, někteří ji přičítají hořáku, který snad nechali bez dozoru dělníci opravující střechu. Den po katastrofě se Římané hrnuli, aby si prohlédli, co z kostela zbylo. Scéna byla srdcervoucí a jeden výjimečný svědek, francouzský spisovatel Stendhal, ji popsal jako "jednu z nejvelkolepějších podívaných", jakou kdy viděl: "Měl jsem dojem přísné krásy, stejně smutné jako Mozartova hudba. Bolestné a strašlivé pozůstatky katastrofy byly stále živé; kostel byl stále zaneřáděn černými, kouřícími, napůl spálenými trámy; dříky sloupů, rozštípnuté po celé délce, hrozily každou chvíli pádem."
Dne 25. ledna 1825 vydal Lev XII. encykliku "Ad plurimas", v níž vyzval věřící k obnově chrámu: chrám měl být obnoven stejným způsobem, s použitím částí zachráněných z požáru, aby se zachovala křesťanská tradice jeho původu, a 10. prosince 1854 jej Pius IX. posvětil. Bazilika, která vznikla, je přesně taková, jakou ji vidíme dnes.
Svatý Pavel a lidé na celém světě
Na výzvu Lva XII. hromadně odpovídali nejen katolíci, ale celý svět: bloky malachitu a lazuritu daroval car Mikuláš I., stejně jako sloupy a okna z nejkvalitnějšího alabastru dorazily darem od egyptského krále Fouada I. Pavel z Tarsu se potvrdil jako univerzální referenční bod pro věřící i národy. Chór lidí shromážděných kolem tohoto velikána křesťanství připomínají mramorové desky na stěnách apsidy, na nichž jsou vyryta jména mnoha kardinálů a biskupů přítomných v den posvěcení. Ti byli v Římě na vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí. Slavili společně s Petrovým nástupcem, symbolicky pod pohledem všech papežů historie, kteří jsou vyobrazeni v mozaice na velkých medailonech zdobících hlavní loď chrámu.
Apoštol jednoty křesťanů
Jak je známo, Pavlův apoštolát se rozšířil od Židů na všechny národy: v Arábii, Malé Asii, Makedonii, na Kypru a v Řecku založil četné křesťanské komunity. Symbolem putování apoštola národů je relikvie hole, kterou používal na svých cestách a která je uchovávána v muzeu římské baziliky.
"Pavla uctívají obyvatelé celého světa, křesťané i nekřesťané," dodává otec Lodovico Torrisi. "Je zásadní postavou pro jednotu křesťanů". V bazilice se konají ekumenické oslavy a akce. S tímto místem jsou spojeny epizody a předměty, které jsou z tohoto hlediska obzvláště významné. Zde, v opatově bytě, oznámil Jan XXIII. 25. ledna 1959 kardinálům svůj záměr svolat II. vatikánský ekumenický koncil.
V roce 2006 Benedikt XVI. také splnil přání svatého Jana Pavla II. a předal athénskému patriarchovi Christodulovi dva kroužky z okovů apoštola národů.
Svatý Pavel a jubileum
Konečně na cestě k plnému společenství křesťanů zaujímá významné místo Svatá brána baziliky svatého Pavla, která se otevře 5. ledna příštího roku:
"Má velmi důležitou hodnotu. Byla vystavěna v Konstantinopoli a darována v roce 1070. Původně byla umístěna u hlavního vchodu. Požár ji poškodil a zmenšil její velikost. Byla proto přemístěna k bočnímu vchodu. Vzhledem k jubileu," uzavírá otec Lodovico, "doufáme, že věřící, poutníci a turisté z celého světa zde prožijí krásný zážitek hlubokého obrácení a víry, sjednocení a kontaktu s Hospodinem prostřednictvím svědectví apoštola Pavla".